Trať Čum - Salechard - Igarka se začala budovat v roce 1949 jako stavba GULAGu číslo 501 (západní část) a 503 (východní část). Hlavní motivací stavby byla snaha zaměstnat obrovské množství vězňů soustředěných v sovětských lágrech. Záhy po Stalinově smrti v roce 1953 byla podstatná část stavby, do značné míry už dokončené, opuštěna. V provozu zůstal jen nejzápadnější úsek, počínající ve stanici Čum, která se nalézá nedaleko Sejdy na trati Kotlas - Vorkuta. Konečná stanice dnes užívané trati leží u Obu v třicetitisícovém plynařském středisku Labytnangi.

Život v Sejdě není snadný. Stačí krok vedle a kytarista Ahmeda zmizí v útrobách bezedné bažiny.

Dvoudílná dieselová lokomotiva 2TE116 čeká na pokyn výpravčího v Sejdě, aby se se soupravou vydala vstříc labytnangskému nádraží

Klima v Sejdě je poměrně příznivé. Stromy zde sice ještě nerostou, ale zato se zde báječně daří lišejníku a komárům.

Přímý vlak Vorkuta - Labytnangi má v Sejdě úvrať, takže cestující projedou Čumem dvakrát. Až k Polárnímu Uralu vede trať bažinami. Lidé bydlí výhradně na zastávkách vlaku, na něž se nedá dostat jinak než po kolejích. Většina pěkných dřevěných domů kolem trati je kupodivu opuštěná.

Radostné očekávání ve stanici Jeleckaja. Malý Michail (vpravo) již dva roky neviděl svého tatínka klarinetistu Michala Hrozu, který právě vystupuje z vagónu.

V proslavené perle severních močálů, Jelecku, působil klárinetista Michal Hroza před pěti lety jako vedoucích pioněrlagera "Arktik"

Ze stanice Jeleckaja, kde zastavuje i rychlík Moskva - Labytnangi už trať začína stoupat na uralské sedlo. Nejvyššího bodu trať dosáhne v zastávce Poljarnyj Ural.

"Nějak jsme vás sem dostat museli", dobrodušně vysvětlují obyvatelé obce Sob na Polárním Uralu, když se kapela ptá po slibovaném kulturním domě. I tak náročný hudebník jako Jan Žemlička je nakonec s akustickým koncertem při svíčkách v jedné ze sobských dřevěnic naprosto spokojen.

Nádraží Sob patří k nejvýznamějším železničním uzlům Polárního Uralu

Souprava čítající dva vozy zastavila na stanici Charp - Severnoje sijanie (Charp - polární záře), městě, které sluje po celém bývalém Sovětském svazu dobrým zázemím pro uralskou turistiku a kvalitním vězeňstvím

Na charpském nádraží si lze objednat jízdenky až do Moskvy

V Charpském klubu železničářů Ahmedi záhráli pěkně od podlahy budovatelům železniční tratě Obskaja - Bovaněnkovskoje

Labytnangi. Dočasná konečná. Vystupovat! Na levé straně v pozadí vidíme rozestavěnou budovu nového nádraží, která jistě dostojí všem požadavků na přepravu i v případě rozšíření Jamalské železniční sítě.

Mezi stanicemi Charp a Labytnangi leží Obskoje, rozlehlá základna stavby trati do Bovaněnkova s odbočkou do Nového Portu na polostrově Jamal. Stavbu trati dnes vede firma Jamaltransstroj a.s. Vzhledem k téměř nulovému osídlení těchto míst Ruské železnice v nejbližší době neplánují na trati do Bovaněnkova zavedení osobní dopravy.

Budovatelé trati Obskaja - Bovaněnkovskoje pokládají koleje do sněhového lože. Pro podmínky krajního severu vyvinuli sovětští inženýři technologii ledových pražců.

Vladimir Nak, generální ředitel akciové společnosti "Jamaltransstroj" - muž s kterým se nenudíte

Odbočka ve stanici Obskaja

Další úsek trati Čum - Igarka už v provozu není. Pravidelná vozba na něm ani nikdy nebyla zahájena. Kromě osmdesáti kilometrů snesené trati u Salechardu je však ještě v poměrně dobrém stavu. Až do začátku devadesátých let po úseku do Nadymu pravidelně jezdily drezíny zaměstnanů spojů, kteří se starali o telefonní vedení kolem trati

Za Obem už je trať 501 bez provozu. Drážní těleso je v některých úsecích přesto poměrně zachovalé.

Vlaky zase jezdí až po úseku z Nadymu do Nového Urengoje a Korotčajeva

Na východnější části mezi Korotčajevem a Igarkou bylo rozestavěno jen několik nepropojených úseků. Nedaleko Igarky, se nachází jeden z nemnoha ocelových mostů na trati, většina jich byla dřevěných

Trať vede kus lesem...

a pak je tu zase můstek

Lokomotivy, které se na oddělené úseky dostali v zimě po zmrzlé bažině, tu už zůstaly

Všechno to tu vybudovaly šikovné ruce statisíců muklů

Dřevěný můstek

Tudy už by lokomotiva neprojela, drezína ale možná ano