Pohoří Ural se vine od kazašských stepí přímo na sever až k Severnímu ledovému oceánu a tvoří přirozenou hranici mezi Evropou a Asií. Nejvyšší je Ural polární, kde se některé štíty zdvihají až do 1800 metrů nad mořem. A právě na polární Ural se vypravili někteří členové skupiny Ahmed má hlad, aby se zde porozhlédli po vhodných lokalitách k uspořádání velkých "open air" koncertů.

V železniční stanici Sob začíná výzvědná výprava na vrcholky Uralu. Kytarista Jan Žemlička je ještě plný sil.

Pod hřebeny se nalézají malebná zákoutí s ohromujícím množstvím květů a hmyzu

Následuje náročný terén posetý ledovci

Na vrcholky polárního Uralu je pěkný výhled

A jsme nahoře. Kytarista Jan Žemlička klesá na zem a zcela vyčerpán spásá porost tundry.

Baskytarista Štěpán Černoušek ja však plný sil a hledá vhodný prostor k uralskému koncertu


Tady bude Ahmed hrát! Lepší místo hudebníci snad už ani najít nemohli.