18. neděle v mezidobí C

Vstupní zpěv (281)

Nuž, všichni, kdo jste žízniví / a v svědomí svém truchliví, / pojďte ke mně k občerstvení.
Dosti jste jinam běhali, / k cisternám prázdným chvátali, / hrozné modlářství páchali.
Mne pak, studnici vod živých, / občerstvitele žíznivých / opouštíte v marnostech svých.
Není jinde obživení, / vašich srdcí potěšení, / ve mně samém je spasení.

Drahý poklad moudrosti je Boží slovo nám… (jako při: 17. neděle v mezidobí A – str. 274)

Tobě buď díkůčinění, / chvála a dobrořečení, / o všechny, Bože, péči máš, / chráníš je a v lásce chováš. / Aleluja.
Budiž tobě, Bože, chvála, / čest, moc, síla, jasnost, sláva, / neboť jsi všech věcí Pánem, / věčně požehnaný. Amen. / Aleluja.

Budiž slavně veleben / Pán Bůh v Trojici jeden, / že nás mdlé posiluje, / z lásky své opatruje.
Ze vší tučnosti zemské, / také z rosy nebeské / dává nám požehnání, / hojnou úrodu zemi.
Nevystihlá moudrosti, / buď chvála tvé milosti / za dobrodiní časné, / ze tvých rukou přijaté.
Dej v dobrém pracovati, / darů tvých užívati, / tak dojíti radosti / u tebe na výsosti.

Ó spasitelná hostie, / tys pravý pokrm můj, / po tobě touží srdce mé, / Pane a Bože můj. / Vy všichni, kteří lačníte, / chlebem andělským se syťte, / ten pokrm je sám Bůh.
Co mi po nebeské slasti, / jestli tebe nemám, / co po všeliké radosti, / když jí nejsi ty sám. / Ty jsi ten Pán nejkrásnější, / ty jsi ten Pán nejmocnější, / tys nebe andělů.
Zapal mé srdce studené, / láskou se rozplynu, / rozsvěť světlo spasitelné, / ať věčně nezhynu. / Kdo tvou láskou je rozpálen, / tvoje světlo bude při něm, / neb tys, Pane, oheň.
O Mano, chlebe andělský, / duše potěšení, / nad tebe nám zde na světě / nic dražšího není. / Co nevidím, tomu věřím, / chléb vidím, ale Boha ctím / při této svátosti.
Kriste, radosti andělská, / pokrme nebeský, / tebe žádá mysl lidská, / pokrme nejdražší. / O všichni lidé lačnící, / všichni po spáse žíznící, / hleďte přistoupiti.
Ježíši, Bože jediný, / tebe nyní žádám, / ó Kriste můj nejmilejší, / kterého požívám. / Kdokoli tě kdy požívá, / ten nikdy dosti nemívá, / lásko nevystihlá.
Poroučím se ve tvé ruce, / ty mě rač chrániti / a nenechávej mě více / již tebe hněvati. / Bych tě mohl milovati, / s tebou věčně přebývati / v nebeské radosti.