8. neděle v mezidobí C

Vstupní zpěv (221)

Cesta k nebi nová, živá, / od Boha k spasení daná, / je Kristus ve svém životě, / který vedl v tomto světě.
Jak se káže v svatém Čtení / lidem k jejich osvícení, / aby poznali cesty své, / že Božím nejsou podobné.
Učit se máme od něho / všemu, co chce Otec jeho; / v naději a s ochotností / povstaňme k spravedlnosti.

Tobě buď díkůčinění, / chvála a dobrořečení, / o všechny, Bože, péči máš, / chráníš je a v lásce chováš. / Aleluja.
Budiž tobě, Bože, chvála, / čest, moc, síla, jasnost, sláva, / neboť jsi všech věcí Pánem, / věčně požehnaný. Amen. / Aleluja.

Všemohoucí Stvořiteli, / nebe, země slavný Králi, / nad tě mocnějšího / není, nebude a nebylo.
Pro člověka vykoupení / Syna jsi poslal na zemi, / aby v člověčenství / ztracené dobyl nám dědictví.
Měj lítost nad námi, Pane, / křehkost nás ke hříchu táhne, / rač nás posilniti, / pomoz nad hříchy zvítěziti.
Neb ty znáš srdce každého, / zlého a také dobrého, / polepši nás hříšné, / přijmi po smrti mezi svaté.

Milosrdenství velebme, / za ně Boha vždycky chvalme: / od věků nás Bůh miluje, / milosrdenství zjevuje.
Poslal na svět Syna svého, / Spasitele laskavého, / by zjevil skryté tajemství, / cestu k věčnému dědictví.
Kristus, Syn jednorozený, / Otce svého chvály hodný, / chtěl rod nový v učednících / zjeviti v následovnících.
On volal všechny k pokání, / života polepšování, / aby byli milosrdní, / v tom jeho Otci podobní.
Káral Kristus zlobu zjevnou, / varoval před zlobou tajnou, / která pod pěknou tvářností / činí vše v neupřímnosti.
Pokrytec trám v oku maje, / k bližním svým zlobu chovaje, / s falešnou spravedlností / chce třísku z oka vyvésti.
Oku bližního uškodí / a více zlého naplodí, / nekoná milosrdenství, / přivolává zlořečenství.
Přátele si hleď zvoliti / a jen s takovými jíti, / kteří Krista následují, / jsou v pravdě, nad zlem panují.

Soudce všeho světa, Bože… (jako při: 1. neděle postní – str. 78)