Proč propadáme?

V uplynulých dnech jsme zaznamenali další hluboký propad úrovně našich žáků a studentů v mezinárodních šetřeních PISA. A protože se tato šetření zaměřují na tzv. funkční gramotnost, jsou z tohoto pádu opět obviňováni učitelé, kteří stále učí rovnice, větný rozbor a jiné „pro život neužitečné“ archaismy. Místo nich by se žáci ve škole prý měli zabývat stavebním spořením a studiem návodů k videu.

Je pravda, že bezprostředně po takové hodině mohou takový poznatek využít. Třeba přijít domů a zmáčknout správný knoflík na videu. Je však škola opravdu k tomu, aby učila jen to, co lze okamžitě vyměnit za drobné? Jednoduché by to jistě bylo. Potřebnost učiva by si mohl testovat opravdu každý. Na úřadu práce by třeba mohl zvolat: „Umím kvadratickou rovnici (čtyři verše z Písní kosmických…) – dejte mi za to osm padesát!“ A když by je nedostal, mohl by volat: „Zrušte rovnice a Nerudu, není to k ničemu!“

„Odborníci“, kteří něco takového žádají, však jen znovu objevili známou didaktickou zásadu komunistické výchovy, která se kdysi nazývala spojení teorie s praxí. Vinou takové výuky promarnila kdysi naše generace například v matematice celé jedno pololetí manipulacemi s nejrůznějšími druhy logaritmických pravítek. Ani dnes není takto chápaná škola ničím jiným, než přípravou na minulou válku.

Nedávno byla na těchto stránkách zesměšňována státní maturita známou historkou o chování domorodců za války v tichomoří. Ti nejprve sledovali americké vojáky, jak připravovali polní letiště a vysilačkami přivolali letadla se zásobami. Z jejich řeči zachytili domorodci jen často opakované zaklínadlo „cargo“. A tak si nasadili na uši rozpůlené kokosové ořechy, do přitesaného špalku volali „cargo, cargo“ a očekávali, že i k nim přiletí pohádkově štědří draci tak, jako k podivným cizincům.

Tento cargo efekt u nás ovšem ani zdaleka nelze ztotožňovat jen se státní maturitou. Naivní volání spásného draka totiž rezonuje našim školstvím už mnoho let. Naši šamani se kdysi rozutekli do světa, aby se podívali, jak vypadá školství v cizině. Cizincům téměř nerozuměli, a tak nezkaženi pochopením viděli pouze lavice, které nestály v řadách jako u nás. Někde neměli lavice vůbec a děti, jak se našim pozorovatelům zdálo, toho uměly daleko víc než ty naše. Takže proč někoho trápit s matematikou, češtinou, biologií, dějepisem? Vždyť stačí správně se utábořit na koberci a vědění přiletí samo jako ten bájný pták Cargo! Proč pracně vyrábět sluchátka, když stačí rozpůlit ořech?

K čemu jsou závazné osnovy? Máme přece svobodu! Stačí tedy amatérský RVP, který umožní každé škole, aby si stvořila svůj ŠVP a učila si, co chce a kdy chce. Otevření této Pandořiny skříňky rychle vykonalo své. Někde měli potíže s lomenými výrazy, tak je vyškrtli. Jinde zase měli dojem, že sčítáním žížal v hnojníku ozdraví životní prostředí, a tak mu věnovali všechny hodiny přírodopisu. Proč probírat Sofokla v literatuře a pak znovu v dějepisu, když je možné ho „efektivně“ probrat najednou? Prostě se zruší čeština i dějepis a půl roku se místo vyučování nacvičuje antická tragédie. Jak nejlépe pochopit novinovou zprávu? Sehrajeme ji jako drama – vždyt se to dá stihnout za necelý týden! Takových „příkladů dobré praxe“ jsme v kýčovitě barevných prezentacích i v novinových článcích viděli bezpočet.

A co udělali novináři pro školy, kde se ještě snažili a používali zdravý rozum? Těžko lze dopočítat články, v nichž se psalo, že učitelé šikanují děti tím, že je v době kalkulaček nutí drilovat násobilku, že líní kantoři nestíhají probrat učivo, a proto zadávají domácí úkoly. Mediální kampaní se podařilo přesvědčit rodiče, že učení musí jít dětem zcela bez námahy a když nejde, že je to chyba učitele. Opravdu ale můžeme sportovce vychovat tak, že ho pohodlně posadíme do křesla a necháme ho sledovat sportovní přenosy? Každý budoucí hokejista se přece musí sám postavit na brusle a začít na sobě tvrdě pracovat!

Novinář který se v rámci své profese „přijde podívat na vyučování“, se v sáhodlouhém článku diví, proč ještě učíme tu či onu rovnici, když se žák s takovou rovnicí nikdy v životě nesetká. Proč se učí vyjmenovaná slova, když ta slova pak v životě vyjmejmenovávat nemusí. Zeptáme se tedy i my: Proč asi fotbalista při tréningu skáče snožmo přes překážky, když při zápase pak takto nikdo neskáče a na hřišti žádné překážky nejsou?

Řečeno bez příměrů: Věnujeme-li několik vyučovacích hodin výuce úroků ze stavebního úvěru, nebude student umět úroky z vkladů, protože je nestihneme probrat. Věnujeme-li ale stejný čas geometrické posloupnosti a řadě, může student pochopit nejen úroky z úvěrů a vkladů, ale navíc správně spočítá úbytek světla při průchodu skleněnými deskami, množení bakterií, dělení buněk, radioaktivní štěpení, šíření infekční choroby a mnoho dalšího. Pro život dnešních školáků, jejichž texty se doslova hemží gramatickými chybami, jsou rozhodně důležitější vyjmenovaná slova než dramatizace zpráv o počasí.

Každý ze školních předmětů měl ještě donenávna svoji vnitřní logiku a didaktickou strukturu, která odrážela dlouholeté zkušenosti nejlepších pedagogů. Dokud jsme tyto zkušenosti ctili, byly výsledky našich žáků v nejrůznějších mezinárodních srovnáních nadprůměrné, v mnoha směrech patřily dokonce ke světové špičce. Nedávno byly tyto zkušenosti proklety a zavrženy. Náš současný pád je jen logickým důsledkem tohoto neuváženého kroku do prázdna.

Dalibor Martišek, Ústav matematiky Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně
Jindřich Bečvář, Katedra didaktiky matematiky MFF v Praze
Hana Richterová, ředitelka Gymnázia ve Šlapanicích