5. neděle postní C

Vstupní zpěv

Cesta k nebi nová, živá, / od Boha k spasení daná, / je Kristus ve svém životě, / který vedl v tomto světě.
To je cíl, k němuž dojíti / mají všichni Boží svatí, / cíl Bohem ustanovený, / spěchej k němu každý věrný.
Abys v Kristu jsa nalezen, / životem jeho byl spasen, / uchráněn jsa hněvu Páně, / přišel k věčné Boží slávě.
Neboť kdo chce býti spasen / a v Boží slávu uveden, / musí život svůj změniti / a Kristu podoben býti.

Kristus je má síla i spasení, / potěšení / ve všem mém zarmoucení, / já v jeho moci / ve dne, také v noci / žádám pomoci.
Neodloučí mě zde nic od něho, / doufám v něho, / neb všechno mám od něho. / On mě spravuje, / řídí, opatruje, / i ochraňuje.
V něm jsem živ, smrti se nic nebojím, / tím se kojím, / že vždy při něm obstojím, / neumřu věčně, / tak doufám bezpečně / a dostatečně.

Ó Beránku nevinný, / Pane Jezu Kriste, / odpusť naše mnohé viny, / Synu Panny čisté; / a smiluj se nad námi.
Tys ten lékař milostný, / jenž sám léčil cele / ty, jež ranil ďábel zlostný / na duši, na těle; / ó smiluj se nad námi.
Proto voláme k tobě, / my bídní hříšníci, / neboť ty nás všechny k sobě / přijímáš kající; / ó smiluj se nad námi.

Z hlubokosti volám k tobě, / slyš, Bože, křik smutného: / Nakloň uší svých v mé mdlobě / k hlasu vzdychání mého / Budeš-li míti jen zření / na hříchy a provinění, / kdo před tebou obstojí?
I já se k Bohu utíkám, / a ne k svým zasloužením, / srdce mé nehledí nikam, / než k jeho potěšením, / která v jeho slově vidím, / jimi se těším i řídím / a jich se spustit nechci.
Od rozednění do noci / a opět až do rána, / vždycky bude božské moci / naděje má oddána. / Neb všechen lid vyvolený, / jenž je z Boha narozený, / má v něj naději skládat.

Ach, můj nejsladší Ježíši… (jako při: 1. neděle postní – str. 77)

O lásko příliš veliká! / Kristus Pán za své sluhy, / za nehodného hříšníka / svou krví platí dluhy.
Co jsme my měli trpěti / za své nešlechetnosti, / Pán Ježíš ráčil snášeti / ve své dobrotivosti.
Nechtějme více hněvati / Pána tak laskavého, / hleďme ho vždy milovati / pro tu dobrotu jeho.
Hříšníku, nezoufej sobě, / ač ses prohřešil těžce, / kajícímu v každé době / Ježíš odpustiti chce.
V jeho srdci učiněná / kopím přeostrým rána / učí, že je otevřena / nám k jeho lásce brána.
Ruce své má roztažené / hříšníků k objímání, / všech, kteří chtějí zkroušeně / učiniti pokání.
A nemůže se najíti / tak těžká lidská vina, / by ji nemohla shladiti / Kristova krev nevinná.
Žádný si tedy nezoufej / pro své zlé náklonnosti, / v Kristovy rány vždy doufej, / skrz ně dojdeš milosti.

Jezu Kriste, štědrý kněže [novější]… (jako při: 5. neděle postní A/B – str. 114)