14. neděle v mezidobí B

Vstupní zpěv

Pán nebeský, / Král andělský, / plný dobroty, / nám z milosti / i štědrosti / poslal z výsosti / vtěleného Syna, / andělského Pána, / budiž jemu chvála.
Tak Ježíš, Pán, / sám ráčil k nám / na svět přijíti, / člověčenství / naše padlé / na sebe vzíti. / Tento div veliký / Otec, vinař božský, / ráčil učiniti.
Trpěl mnoho, / vše od toho / národa svého, / pokolení / lidu zlého, / nešlechetného. / Mezi vlastní přišel, / ti ho nepřijali, / z vinice vyvrhli.

Pánu všichni prozpěvujte, / kteří na zemi bydlíte, / vstupte před něj s důvěrností / služte mu stále s radostí.
Vězte, že on je Pán Bůh náš, / ne my sebe, on stvořil nás, / abychom byli lid jeho, / dobré ovce pastvy jeho.
Vděčně ho oslavujíce, / do bran jeho vcházejíce, / oslavujte v síních jeho / jej k sobě tak laskavého.
Chvalte s upřímnou vděčností / slávu jeho velebnosti, / jeho jméno vyvyšujte, / chvalte, ctěte, vyznávejte.
Neboť dobroty je plný, / od věků v ní neproměnný, / věčná je i pravda jeho, / nikdy nemýlí žádného.

Pane Ježíši Kriste, / tys Syn Boží zajisté, / v tebe srdcem věříme, / s Otcem i Duchem ctíme.
Neb ty jsi Slovo věčné, / v srdci Božím složené, / jímž vše učiněno jest, / budiž tobě chvála, čest.
My jsme tebou stvoření, / obraz tvůj učinění, / k tobě se přiznáváme, / tebe za Pána máme.
My jsme draze koupeni, / krví tvou zaplaceni, / ty jsi náš Pán jediný, / nemá k nám práva jiný.
My jsme tvoji a ty náš, / to svědectví sám dáváš, / skrze svaté slovo své, / po všem světě rozseté.
Jím se k nám přihlašuješ, / svou milost nám daruješ, / v tom máme potěšení, / všechno svoje doufání.
Ty se k nám jistě přiznáš, / v den soudný za své vyznáš, / dáš slávu v své radosti, / kde chvála na výsosti.
O Ježíši velebný, / Pane a Králi slavný, / dej se v slávě viděti, / věčně s tebou bydleti.

Jezu Kriste, štědrý kněže [novější]… (jako při: 5. neděle postní A/B – str. 114)