Kristus, příklad pokory, Pán náš milostivý, / Otce svého Syn milý a jednorozený, / pro hříšného člověka ráčil býti chudý, / ač byl od věčnosti Bohu Otci rovný.
S křížem svým dobrovolně úzkou cestou se bral, / tak království věčného nám bránu otvíral, / musil mnoho trpěti, tak v slávu vejíti, / když mu nechtěl Otec nijak ulehčiti.
Dej, ať můžem za tebou s křížem svým stačiti, / po tvé cestě chodíce tě následovati, / ďábla se nic nebáti, ve víře trvati, / a navěky šťastně s tebou kralovati.
Ach, můj nejsladší Ježíši… (jako při: 3. neděle postní – str. 98)
Ach, můj nejsladší Ježíši, / dárce života mého, / kterýžto plyne v hojnosti / ze studně srdce tvého. / Tys, Pane, plný milosti / a v hojnosti ji dáváš / všemu stvoření pod nebem / každému ji podáváš.
Zvlášť těm, kdo myslí na tebe / a tebou se spravují, / své práce, všechny starosti / tobě jen obětují. / Ty rád pomáháš každému, / jsi plný smilování, / kdo ho jen hledá u tebe, / najde ho bez meškání.
Snášel jsi pro mne tak mnoho / šels až na dřevo kříže, / a často jsi pod ním klesal, / nemoha snésti tíže. / Ach, přerozkošná ramena, / co jste se obtížila, / abyste vůli Otcovu / pro ovce vyplnila.
Nezůstala krůpěj krve / v tvém božském těle žádná, / aby vylita nebyla; / ach, ukrutnost přezrádná! / Ale i krůpěje vody / ven z boku tvého vyšly, / aby jen všichni hříšníci / pod milost kříže přišli.
Ach, můj předobrý Ježíši, / pasiž mě pod svou stráží, / ať bída světa tohoto / zlobou mě neuráží; / ale ať jsem obhájený / před ukrutností jeho, / nechť jsem mile zastíněný / rukou pastýře svého.
A když přijde má hodina, / musím ze světa jíti, / na nic se neohlížeje / zde všechno opustiti. / Dej, ó můj nejsladší Pane, / abych tvoji tvář spatřil, / s tvými ovcemi milými, / a navěky tě chválil.