SPÍCÍ POLITIK

     Z  jasanu na  náměstí spadly  první tři  listy, když v zubní
ordinaci  vznikl rozruch.  Pan doktor  Zach, obecně  oblíbený pro
svou dovednost, byl proti své  vůli zvolen starostou. Ne snad, že
by byl jediným zubařem ve  městě, vedle ordinovala krásná zubařka
Monika, asi  pětadvacetiletá dívka. Ta  však pro své  mládí sotva
mohla  doktora  Zacha  ve  všem  zastoupit,  zvláště  se  to však
nelíbilo  některým  laborantkám,  a  právě  ty způsobily rozruch.
Štěbetaly jedna přes druhou a  doktor Zach musel odložit vrtačku,
neboť v nastalém ruchu se  nemohl soustředit. Vrtačka však spadla
na zem, rozpadla  se na několik kousků a jeden  z nich se odrazil
směrem ke dveřím a zasáhl  vcházející Moniku. Ta nevěřícně zírala
na  pár kapek  krve a  svět pro  ni začal  ztrácet obrysy.  Během
minuty celé město spalo. I jasan na náměstí opadal a usnul.
     Čtvrté  léto  na  to  šel   kolem  Jiří.  Přestal  ho  bavit
velkoměstský život, tak šel do světa. Původně jel na kole, ale po
týdnu mu ho někdo ukradl, a  tedy pokračoval pěšky. A došel až do
spícího města. Bylo mu divné,  že stromy jsou bezlisté, byl totiž
srpen, zarazilo ho, že všude  se válelo spousta zubů. Ovšem, lidé
spali,  ale  zuby   se  jim  kazily  dál,  a   protože  je  nikdo
nespravoval,  občas  vypadávaly.  Ale  Jiří  se  nenechal odradit
a hledal příčinu. Našel zubní  ordinaci a spatřil krásnou Moniku.
Všiml  si jejího  škrábnutí a  políbil ji.  Čekal, že se všichni,
nebo alespoň Monika, probudí a že  bude svatba. A ono nic. Zkusil
to znova. Zase  nic. Líbal ji tak dlouho,  až mu vypadaly všechny
zuby. Pak  se vzpamatoval a  rozhlédl se kolem.  Prohlédl si celé
město, až našel vývěsku  s výsledky posledních komunálních voleb.
Vrátil se do ordinace, zkoumal rozbitou vrtačku a políbil doktora
Zacha.  Nepomohlo  to.  Došla  mu  trpělivost,  kopnul do spícího
doktora a  zařval: "Vstávej, starosto!"  K jeho údivu  se všichni
začali probouzet. Když se doktor Zach dověděl, který je rok, a že
za tři měsíce  budou nové komunální volby, ochotně  se ujal úřadu
starosty.   Jiřímu   nechal   za   odměnu   udělat  nadstandardní
snímatelnou náhradu  chrupu a udělil  mu čestné občanství  města,
které probudil,  a v zubní ordinaci  nechal odhalit pamětní desku
se slovy  o odvážném mladíku,  který pro záchranu  města obětoval
své zuby. Jiří se ve městě usadil, žil ještě padesát let a zemřel
zapomenut, sám a bez zubů.
                                              Praha,  19.12.1994