Chceš z nás mít zlato, ryzí kov,
      který je třeba čistit ohněm,
         pak ozývá se nářek a otázky:
   Proč jsi nás vedl sem, chceš nás jen trápit?
   Kdybys chtěl míti z nás jenom prach, co v prach se navrátí,
         mohli bychom po ten mezičas pokojně se rozpadat v oáze.
   A zatím jdeme pouští a Tvá milost je nám břemenem,
    nedovolíš nám v žádné oáze se usadit a nazvat ji svým domovem
      oázou projdem, svlažíme rty i srdce a jdeme dál
         a těch pár chvil zůstane hořkosladkou vzpomínkou
   a voláme - proč nenecháš nás spočinout?
      Jak rádi bychom kolikrát, aby spokojil ses s prachem,
         který se v sladkém spánku rozpadne.
   Ty však chceš zlato, ryzí kov a prach Ti nepostačí.
   Mám prosit o méně lásky, o méně milosti?
      Ať v klidu spočinem a nemusíme dál vléci
                              břímě milosti a lásky?
   Ne. Prosím však - nauč nás přijímat Tvou lásku.
                                             Amen.


                                  Praha,3. dubna L.P.1993