NA PŮLI CESTY
     Byla jednou jedna mladá zápalka. Ráda se procházela pod kvě-
tinami (které byly o dost vyšší než ona,) ráda zasněna prodlévala
pod pomněnkami.  Snila, že bude  slavná, že započne  něco velkého
a krásného, něco,  co změní svět  - tím, že  dá vše, co  může dát
- oheň. To byl její životní sen, v tom viděla smysl svého života,
možnost svého úplného uskutečnění,  úspěchu svého života. Čekala,
že někdo přijde a řekne jí: "Pojď, potřebuji tvůj oheň. Ne, abych
si zapálil cigaretu, či něco  zničil, ale abych postavil něco no-
vého, něco převratného. Pojď, budoucí věk potřebuje tvůj oheň."
     Potřebovala hodně  trpělivosti, ale dočkala  se. Jednoho dne
večer,  když se  po velmi  melancholické procházce  vrátila domů,
našla na stole dopis. Stálo v něm:
     "Drahá zápalko, potřebujeme Váš oheň. Vlastně ne my, ale je-
den  mladík. Musíte  v jeho  srdci znovu  zapálit chuť do života.
Úplně ji ztratil a víme, že právě Vy máte ten oheň, který mu může
pomoci. Věříme, že si brzy najdete  čas udělat to, co můžete udě-
lat jen Vy sama..."
     Zápalka byla trochu zklamaná.  Nikoli budoucí věk, ale pouze
jeden mladík potřeboval její oheň.  Ale kdo ví, třeba budoucí věk
potřebuje  tohoto mladíka,  a tedy  i její  oheň. Po  několikerém
přečtení  dopisu  se  rozhodla  okamžitě  splnit  svůj úkol. Když
vycházela ze dveří, ozval se hlas její matky: "Vezmi si deštník."
Mladá zápalka  však odsekla, že  se nebude zdržovat  maličkostmi,
když  má před  sebou to  podstatné. Matka  pokračovala: "Víš,  mé
dítě, já znám tvůj sen. Já ho měla také, stejný jako ty. Nikdy se
nesplnil, ještě  však není mrtvý.  A teď vidím  svou dceru, která
jde vstříc tomuto snu. A nechci, aby byla zklamaná, aby zklamala.
Chtěla  bych, aby  dosáhla splnění   toho snu.  A proto  ti říkám
- vezmi si  deštník. Bude pršet."  Ale mladá zápalka  odešla beze
slova.
     Pospíchala k onomu mladíku,  který potřeboval vrátit chuť do
života. Na  půli cesty začalo pršet.  Zápalka pokračovala, říkala
si  "Trocha vody  neuškodí." Leč  déšť sílil,  až zápalka  upadla
a během okamžiku se rozmočila. Nazítří onen mladík skočil z okna.
     A  jaké  poučení  z  toho  plyne?  Nic není pouhá maličkost,
snažíme-li se o to podstatné.
                                         Paris, březen 1994