ŽIVOT LXXV. TRNY

     Nikoli za devatero horami a  devatero řekami, ale v paneláku
na  periferii velkoměsta  žila princezna.  Ale jen  málokdo věděl
a chápal, že  je dcerou krále.  Byla mladá a  hezká, a nejen  to,
a tak čas  od času přicházeli za  ní mladíci a žádali  ji o ruku.
A ona každému, kdo za ní s touto prosbou přišel, darovala růži.
     První viděl krásu květu a  nadšeně růži oběma rukama stiskl.
Po malé chvíli zjistil, že mu z dlaní teče krev, a ucítil bolest.
Vykřikl a  růži zahodil. A  princezna ho odmítla,  protože to, co
udělal s růží, udělal by i s její láskou.
     Druhý  viděl krásu  květu  a  nebezpečí trnů.  Opatrně třemi
prsty  vzal růži,  uklonil se  na poděkování  a dal  ji do  vázy.
A princezna  ho odmítla,  protože stejně  jako s  růží by naložil
s její láskou.
     Třetí viděl živou růži. Pomalu vzal růži do dlaně a přitiskl
ji  k srdci.  Z dlaně  a z  hrudi mu  skráplo několik kapek krve.
Cítil bolest,  v očích se  mu objevilo pár  slz, z tváře  mu však
nezmizel  úsměv, nepovolil  stisk a  růže v  jeho srdci zapustila
kořeny,  brala  z  něj  živiny,  i  v  podobě  krve, ožila a více
rozkvetla. A princezna si ho  vzala, neboť věděla, že stejně jako
přijal růži, přijme i její lásku.


                                  Praha, 9. 10. 1992, 10:48:03