Před Tebou když stojím, Pane můj,
já prázdné ruce mám,
před Tebou když stojím, Pane můj,
prázdné ruce své Ti dám.

   Po celý den klopýtám,
   Ty mě pozvedáš,
   sám bych spadl kdovíkam,
   Ty však sílu dáš.

   Když vlastní slzy v očích mám,
   padnout chtěl bych, nevstat víc,
   Tvým úsměvem se usmívám,
   Tebe neporazí nic.

   Když utéci chci někam pryč
   a míti už navždy klid,
   Ty, který znáš vždycky klíč,
   zavoláš mě znovu žít.

Před Tebou když stojím, Pane můj,
já prázdné ruce mám,
před Tebou když stojím, Pane můj,
prázdné ruce své Ti dám.


   Když cesta mě už nebaví,
   či již padám únavou,
   chci položit se do trávy,
   slova Tvá mě dále zvou.

   A když mám den za sebou
   a zůstanu s Tebou sám,
   jak tak stojím před Tebou,
   Pane, prázdné ruce mám.

Před Tebou když stojím, Pane můj,
já prázdné ruce mám,
před Tebou když stojím, Pane můj,
prázdné ruce své Ti dám.


   A v Tebe složím víru svou,
   že ač stále klopýtám,
   ruce Tvé mě dovedou
   tam, kde chceš mě míti sám.

              Paris, 3. července L.P.1994