Otáčím listy kalendáře
      den za dnem kamsi odletí
   vąak to co vyrveą z adresáře
      nemůľeą vyrvat z paměti

   Okouzlí duąi polární záře
      motýlí křídla z perleti
   avąak jména myąlenky ni tváře
      nemůľeą hodit do smetí

   Kdyľ jedeą na rozvrzané káře
      a to vozítko je malé ti
   rozeznáą světlonoąe tmáře
      svoje viníky a oběti ?

   Travnatou loukou či po drsné ąkváře
      utíkáą pryč chceą se vyhnout objetí
   a skrz zeď dík malé spáře
      díváą se na hřiątě na děti

   Zapíąeą denně do svého snáře
      co jinak zapomněl bys vzápětí
   a pak jen stojíą u oltáře
      v duąi své klid a napětí

   Na ledové kře či ve vodní páře
      nacházíą svobodu jindy zajetí
   pod kůľí svou ve vlastní ąkáře
      hledáą svou cestu k dítěti

   Namáčíą pero do kalamáře
      zkouąíą psát o tom jak je ti
   a stále bloudíą po hraniční čáře
      věčného ľivota a prokletí


                            první polovina července L.P.1991