Obchod se suvenýry. I Tvůj kříž, Pane, je dnes suvenýrem.
          Křížek, který připomíná onu chvíli, kdy jsi -
          opuštěn, o vše obrán, nahý - umíral na kříži.
          Všechen hřích a všechno zlo světa dávalo Tvému
          tělu podobu naprosto nepřitažlivou. Byly to naše
          nemoci, cos nesl.

          A dnes se z Tvého kříže stal suvenýr.

          A kousek vedle, v témže obchodě, balíček karet.
          Karet s fotkami nahých ženských těl, které při
          pohledu na ně ve mně budí odpor. Lidské tělo je
          krásné, říká se. A určitě, vždyť je Tvým dílem.
          Co se to s těmi těly stalo, ze budí odpor?

          Zvláštní obchod. Šel jsem dál a přemýšlel, jak by
          asi vypadal obchod, v němž by bylo vystaveno to,
          co mám ve svém srdci. Byl by lepší než tento?
          Tvůj kříž jako suvenýr a vedle něj leccos?

Na stanici metra mě zastavil mladý muž a chtěl peníze na
          boj proti AIDS. Chtěl příspěvek na zřízení automatů
          na kondomy na středních školách. Moderní péče
          o zdraví žáků?

Včera u vchodu do menzy nějaká dívka rozdávala prezervativy.
          Taky mi jeden dala. Bylo na něm napsáno, že jistá
          firma ho přidává k dopisu na sv. Valentýna. Měl jsem rád
          tenhle svátek - líbila se mi přáníčka, o nichž jsme se
          učili v hodinách angličtiny. Dnes se posílá něco jiného...

Pane, mělo by mi být do pláče, už jsem však otupěl.
          Jdu městem a nevidím lásku. Vidím plakáty
          - zavolejte 3615 CUM a najdete ženu svého života.
          A též ženu ve svatebních šatech s nápisem "Našla jsem
          muže, který se hodí k šatům mého života."
          A jinde plakát "Miláčku, dnes večer se nevrátím,
          nebudeš-li vařit podle nových receptů."

Pane můj, já hledám lásku. Nevidím ji kolem sebe, zdá se,
          že ani ve svém srdci...
          Já vím, Ty jsi Láska a já Tě vidím jednat.
          Nauč mě vidět, nauč mě milovat.

A pak jsem šel domů. A našel tam na návštěvě starší ženu,
          kterou oslovovali "ma soeur",
          vyprávěla, jak žila v cizí zemi, viděla u druhých
          touhu po Božím Slově, proti něčemu ji očkovali
          jakousi látkou, co ničí sítnici a teď nevidí ...
          Z jejích slov, z její tváře vyzařovalo mládí a láska.

          Díky, Pane, za ty, kdo milují.

                                  Paris, 7.-8. února L.P.1994