Mezi stromy chodím po mezi
      před májovým sluncem klopím zrak
   zpěv ptáků všude kolem zní
      pod očními víčky cítím tlak

   Pod bílou třešní květy obsypanou
      bzučení včel slyším z výšky
   a zatím v trávě kousek stranou
      bělásek střídá pampelišky

   Motýli stromy květiny
      každé jaro naplněni životem
   přitom ni lístek jediný
      netuší co se mění za plotem

   Kde dopisy staré desítky let
      oheň v okamžiku stráví
   kde rozpadl se jeden svět
      jak každý podzim stébla trávy

   Hle přátel dávných řada
      kteří víc než všednost vidí
   dnes pouhá jen hromada
      dopisů cizích lidí

   Na stole mém čerstvý dopis leží
      od jedné z těch co více vidí
   myšlenky do budoucna běží
      kdy bude jedním z cizích lidí


                               2. května L.P.1993