HÁJ

Je pozdní večer, listopad,
krajinu mlžný halí háv
v něm tone mladý doktor Láf
a do duše mu padá chlad

Svou horkou lásku často pěl
též psal, a často s průklepem,
teď davy dívek táhnou sem
a všechny pojí lásky žel.

Jezero tmavé v křovích růže
sta dívek obstoupilo kol,
zde skončit marný chtějí bol
mylují všechny toho muže.

A dívky krásné světů jiných
bloudí též s podobnými pásky
a nadávají na Jirásky  *)
pak končí život v křovích stinných.








-----------------------

*) též nový patent - ke konci díla již čtenář usíná,
a je třeba ho nějakou nelogičností vyburcovat z letargie.
Myslí si totiž, že ona ----"-----  je pouze zdánlivá,
a snaží se jí přijít na kloub, a tak si možná dílo
přečte i podruhé, což jinak absolutně nepřichází
v úvahu.