Když smuten tiše klopím zraky,
   slzy jsou jediná má skrýš,
   oči mé když vidí jenom mraky,
   kéž zadívám se na Tvůj kříž.

   Se zbraní když hlídám u svých dveří,
   by neproklouzla ani myš,
   když vlny neznámé dál mysl čeří,
   kéž zadívám se na Tvůj kříž.

      Kříž, co v sobě neměl krásu,
      jako ji nemá smrti znamení,
      kříž, co proměnil běh času,
      v něm mají původ všechny prameny.

   Když stavba má se obrátila v trosky
   a propadám se stále níž
   když nemám kam už posadit své hosty,
   kéž zadívám se na Tvůj kříž.

   Když v hořkosti sám utápím své síly
   a den co den svým hněvem plním číš,
   když trpkost prázdnou činí každou chvíli
   kéž zadívám se na Tvůj kříž.

      Kříž, co v sobě neměl krásu,
      jako ji nemá smrti znamení,
      kříž, co proměnil běh času,
      v něm mají původ všechny prameny.

   Když znaven neustálým bojem
   ptám se, pročpak Ty, můj Pane, spíš,
   o lásce Tvé když ztrácím pojem,
   kéž zadívám se na Tvůj kříž.

      Kříž, co v sobě neměl krásu,
      jako ji nemá smrti znamení,
      kříž, co proměnil běh času,
      v něm mají původ všechny prameny.

                            11. dubna L.P. 1998