Slzy, co nevytryskly,
      střádají se, kdesi zůstávají,
   pláč dětí pro dálku zaniká.
   Nevyřčená slova,
      nedarované úsměvy,
   kdo vyčíslí dluh,
      kdyľ děti Tvé mlčí
         a oči slepé jsou pro jejich křik ?
      Nerozkvetlým růľím
         zůstanou jen trny,
            co měly svědčit
               o vzácnosti krásy.
   Bolest bez ovoce,
         kdo chápe
            chůzi, co vyhýbá se
               otevřeným dveřím
            do poslední chvíle,
         kdo pochopí
            sháňku po deątníku,
            kdyľ na pouą»
               snáąí se vláha ...
   Snad přeci prolomí se kruh.

                          Praha, 12. června L.P.1999