Ty vedeš své děti, Pane,
      mlčky, bez velikých gest a zázraků,
      krok za krokem k Tobě blíže,
         a když zvolíme okliku,
            která se nám zdá kratší či lepší,
         trpělivě čekáš, až pochopíme.
      Když svést se dáme hlasem,
         jenž zdá se sladší než Tvé mlčení,
         svou tichou výzvou klepeš na naše srdce,
            a čekáš, až se dveře otevřou.
      A až jednou nám dovolíš se ohlédnout,
         oněmíme úžasem nad Tvou láskou,
            která nás celou cestu provázela,
         a pak otevřeš naše ústa
            a budeme Tě stále chválit.


                           Schloss Weinberg, 20.10. L.P.1995


             *** *** *** *** *** *** ***


   Tak často se tolik namáháme,
      uvažujíce, kam a kudy jít,
         co udělat a co zas ne,
         co přijmout a co odmítnout,
         co začít a co skončit,
      abychom se o malý krůček přiblížili k Tobě.
   A zatím, lepší než množství komplikovaných úvah
      je prosit, abychom měli dost prosté srdce,
         aby nám stačilo
            beze slov a bez otázek
               Tebe milovat. A víc nic.


                             Praha, 4.11. L.P.1995