Blesky se křižují
                        létají šípy
                     svým dechem zraňují
                        moře jen kypí
                     Vyrváno bylo cos
                        ze země živých
                     a ten kdo metal los
                        teď úsměv křiví
                     Skončila další loď
                        až na dně moří
                     myslel si lodivod
                        že věčné stvoří
                     Blesky se křižují
                        létají třísky
                     co kůži zraňují
                        vzdáleným blízkým

                     Sklenka se rozbila
                        zbylo pár střepů
                     řeka se vylila
                        napospas světu
                     Hladinu jezera
                        čeří pár kruhů
                     že kdosi zvečera
                        rozvázal stuhu
                     Pohlo se na větvích
                        tak pět šest listů
                     nezmizel ptačí smích
                         patřící k místu
                     Jen střepy na zemi
                        nadále svědčí
                     čís život zdá se mi
                        je nyní šedší

                                 eg, Praha, 28.-29. března 1998