Jedním z mnoha slavných rodáků z makedonské Soluně byl i Mustafa Kemal Paša Atatürk, zakladatel moderního tureckého státu.

Tak vypadá Velký muž

Narodil se někdy na jaře roku 1881 v krásném osmanském městě Salonice. Jeho otec Ali Riza, povoláním bohatý celník, bohužel brzy zemřel a o výchovu mladého Mustafy a jeho sestry se starala samotná matka Zubejda. Matka poslala synka do tradiční muslimské školy. Mustafa však prahnul po dalším vzdělání, a tak v roce 1893 vstoupil do vojenského učiliště, kde mu učitel matematiky dal druhé jméno Kemal (dokonalý), neboť záhy rozpoznal nebývalé schopnosti mladého otce Turků. V roce 1905 Mustafa již Kemal dokončil studia s hodností štábního kapitána. Byl poslán do Damašku a záhy zakládá společnost "Vlast a Svoboda", která bojuje proti sultánově zvůli. Současně cestuje po celé Osmanské říši (Albanie, Lybie, Bulharsko) a úspěšně brání říši před vnějšími i vnitřními rozvratníky. V roce 1915 se stává Mustafa Kemal miláčkem lidu a národním hrdinou. Byl to rok nepřátelské invaze v Dardanelské úžině. Mladý velitel se bil jako lev a podařilo se mu zahnat cizácké okupanty. Za to se mu v roce 1916 dostává hodnosti generála (tj. ve věku 35 let). Aby dostál své nové hodnosti, osvobozuje Mustafa téhož roku další dvě provincie ve východním Turecku.

U salóního vozu

19. květen je slavný den. Toho dne se Mustafa Kemal Paša vylodil v černomořském přístavu Samsun a zahájil Válku o nezávislost. Není třeba zdůrazňovat, že jeho boj byl úspěšný, a tak již 23. dubna 1920 Velký meždlis volí Mustafu Pašu za svého prezidenta. Do roku 1922 byla vybojována úplná nezávislost a zrušen sultanát. V červenci 1923 byla v Lausanne vládami Velké Británie, Francie, Itálie a Řecka podepsána mírová smlouva. V polovině října téhož roku bylo ze strategických důvodů hlavní město přesunuto do Ankary a 29. října byl Mustafa Kemal Paša jednohlasně zvolen prezidentem Turecka.

Turecká armáda dobyla nejedno slavné vítězství

15 let Atatürkova prezidenství je sága modernizace. Vytvořil nový politický systém, zrušil kalifát, sekularizoval vládu i vzdělání, dal ženám stejná práva jako mužům, podporoval umění a věku, průmysl a zemědělství.

V roce 1934 byl přijat zákon o příjmeních. Národní parlament tehdy jednohlasně přiřkl Mustafovi Kemalovi příjmení "Atatürk" neboli "Otec Turků".

Na procházce

10. října 1938 po dlouhodobé nemoci zemřel Osvoboditel a Otec moderního Turecka. Jeho odkaz však žije stále dál. Vzpomeňme teď na něj jedním z jeho slavných citátů:

"Jsou dva Mustafové Kemalové: jeden je z masa a kostí, ten který teď stojí před Vámi a který také jednou odejde. Ten druhý, to jste Vy, všichni Vy, co tady stojíte. Půjdete do nejzažších míst naší země a budete šířit ideály, za které musíte být ochotni položit své životy, pakliže to bude třeba. Já zastupuji národní sny a mým životním úkolem je je naplnit!"

Rozjímání nad složitou problematikou Malé Asie

Skupina Ahmed má hlad se hrdě hlásí k odkazu Osvoboditele. Často navštěvuje památná místa spojená s jeho působením (Soluň, Dardanely, jeho dům a mauzoleum v Ankaře), a často na své koncerty bere alespoň Osvoboditelovu podobiznu, aby se tak cítila pod ochranou jeho laskavých modrých očí.

Ne mutlu türküm diyene!

Koncert v ankarské hospůdce "Torbalar" u příležitosti Atatürkových narozenin. Podobizna státníka zdobí nadhlaví zpěvačky Laury Kopecké. Kytarista Jan Žemlička ještě hraje na kytaru, již mu později ukradli nevěřící psi.

A nyní si zazpívejme tureckou hymnu:

Istiklal marşi Korkma, sönmez bu safaklarda yüzen al sancak; Sönmeden yurdumun üstünde tüten en son ocak. O benim milletimin yildizidir parlayacak; O benimdir; o benim milletimindir ancak. Catma, kurban olayim cehreni ey nazli hilal! Kahraman irkima bir gül! ne bu siddet bu celal? Sana olmaz dökülen kanlarimiz sonra helal, Hakkidir, Hak´ka tapan, milletimindir ISTIKLAL

Istiklal marşi (Pochod nezávislosti) Nebojte se, ta rudá vlajka nepřestane plát, dokud nevyhasne plamen v ohništích tohoto lidu. To je hvězda mého národa, bude svítit, je moje, patří jenom mému národu. Nesmělý půlměsíčku, nemrač se, neb já jsem připraven se za tě obětovat! Prosím, usměj se na můj hrdinný lid, proč ta zloba, proč ten hněv? Jestli se budeš mračit, naše krev tě nebude hodna. Svoboda je právo mého národa, jenž věří v Boha a hledá spravedlnost.