Nižněvartovsk! Ne náhodou se toto malebné západosibiřské město stalo oblíbeným a častým cílem hudebníků ze skupiny Ahmed má hlad. Ve zdejším Institutu ropné kybernetiky byl totiž počátkem devadesátých let sestrojen kytarista Jan Žemlička.

Příští album skupiny Ahmed má hlad vyjde v roce 2005 na počest nižněvartovských inženýrů

Nižněvartovsk je rychle se rozvíjející město založené v roce 1975. Čtvrt miliónu obyvatel využívá k pohodlnému bydlení moderních panelových komplexů. Jen málokterý dům v Nižněvartovsku má méně než 16 pater a progresivní životní styl mladého velkoměsta podtrhuje skutečnost, že se zde nenalézá jediný objekt, k jehož stavbě by bylo použito takových zastaralých materiálů, jakými je například cihla nebo dřevo.

Nápis "Nový věk" před Institutem ropné kybernetiky symbolizuje budoucnost Nižněvartovska

Díky bohatým nalezištím plynu a ropy v okolí Nižněvartovska netrpí v kruté zimě obyvatelstvo chladem

Kromě Institutu ropné kybernetiky pracují zdejší obyvatelé na ropných vrtech, kterými je okolí města poseto na vzdálenost stovek kilometrů. Město je také důležitým přístavem na řece Ob a významným dopravním uzlem. Z nedalekého Surgutu sem vede železniční větev a na nižněvartovském letišti každý den přistává několik spojů z Bugulmy, Moskvy, Chantymansijska nebo Norilska.

Širokými městskými bulváry se prohánějí nejnovější modely automobilů Volha, Kamaz a Mercedes

Jedním z mnoha výdobytků pulsujícího velkoměsta je nový přechod pro chodce i autobusy

Z letadla je na bažinaté okolí Nižněvartovska poseté dačami a ropnými vrty hezký pohled

Jak jsme se zde již několikrát zmínili, Nižněvartovsk je rodným městem kytaristy Jana Žemličky. Honza byl sestrojen ve zdejším Institutu ropné kybernetiky v roce 1991. Je ovšem velmi obtížné přesně určit den Žemličkova vzniku - jeho definitivní podobě totiž předcházelo několik verzí:

První pracovní verze "Ivan Kiflov" měla značné nedostatky s imitací pokožky. (Mezi pracovníky vývojového střediska se pro tento model vžilo familiérní označení "Robocop".)

O další verzi "Kiflov II" si nižněvartovští inženýři původně mysleli, že je dokonalá. Problémy s pokožkou byly vyřešeny a Kiflov II již bezvadně ovládal hru na kytaru. Pak ale vedoucí výzkumu Jelena Lavrentijovna Bulkinová vyslovila doměnku, že dvě hlavy by na koncertech vyvolávaly přílišnou pozornost a požádala tedy své kolegy o další úpravy.

Další verze podstoupila náročnou zkoušku na sněhu a nižněvartovští inženýři mohli radostně konstatovat, že šedesátistupňový mráz nepoškodil ani jednu součástku. Tato verze byla tedy prohlášena za definitivní.

Tato unikátní fotografie zachycuje první vycházku nově zkonstruovaného robota do ulic Nižněvartovska. Když vedoucí výzkumu J. L. Bulkinová (vpravo) po mnoha testech dospěla k závěru, že Jan "Kiflov" Žemlička je dokonalý, odeslala ho po železnici skupině Ahmed má hlad. Po dvou měsících si kapela Honzu vyzvedla z tajné schrány umístěné v ropné cisterně na odstavné koleji libeňského nádraží.