Bosna

Co Vás čeká, až se v příštím životě narodíte v minulosti jako Ahmed - dobrý Slovan z Bosny?

Narodíte se v jednoduchém domě, se zašpičatělou střechou. Je zbudován ze dřeva s kamennou podezdívkou a sestává ze dvou místností: z kuchyně (mutvak, kuća) a pokoje (soba). Vstupní dveře vždy vedou do kuchyně, nikdy ne do pokoje. Kuchyně také nemá žádný zvláštní strop, ale rovnou střechu. Pokoj oproti tomu strop má, z ohoblovaných prken. Pro skladování různých věcí slouží podkroví nad pokojem (tavan). V kuchyni stoji veliká pec zvaná furuna, obarvená většinou na červeno nebo na žluto. Naproti stojí kredenc, zvaný dolaf, kde jsou nejpotřebnější věci jako talíře, tabák apod. Židle a stoly v našem slova smyslu do pol. 19. století neexistují. Všude je spousta koberců. Na zdi visí nějaký ten pěkný výjev z Mekky či Medíny, nebo jiného svatého místa spolu s citacemi z koránu v arabštině. Váš soused je o něco bohatší, a tak má domy dva, jeden tzv. selamluk, ve kterém bydlí sám, a ve kterém přebývají i jeho přátelé, když přijdou na návštěvu. Druhý dům je tzv. harem, haremluk, kde bydlí jeho žena a rodina. Protože omývání je rituálně předepsáno, skoro všude jsou teplé lázně, tzv. hamami.



Hlavním městem Bosny je Sarajevo

Když se narodíte, dají vám hezké arabské, turecké nebo perské jméno, např. Muhamed, Ibrahim, Mustafa, Omer, Mehmed, Alija, Abdulah nebo ženské Fatima, Hatidža, Aiša, Mirsada, Mevlida, Enisa. Okolní děti ale vaše jméno zkrátí, nebudou na Vás přeci volat Mehmede, ale Meho, ne Ahmete - ale Ahmo, ne Fatimo - ale Fato, ne Hajrudine - ale Hajro, to je jasné. Váš otec a dědeček dostávali jména (taková byla dříve tradice) podle toho, ve kterém měsíci islámského kalendáře se narodili: Šaban, Muharem, Redžep, Ramadan. Konkrétně váš dědeček se jmenoval Bajram, neboli Bajro, protože se narodil o islámském svátku Bajramu, vaše Babička měla právo se jmenovat Lejla, protože se narodila o 27. noci postního měsíce Ramadanu. Sedmý den po vašem porodu vaši rodiče pozvou do domu hodžu, místního duchovního. Matka vás vykoupe. Za přítomnosti rodinného kruhu budete předáni hodžovi do rukou, který se s vámi natočí směrem k Mekce a do ucha vám zašeptá modlitbu, která začíná Bismillahirrahmanirrahim "ve jménu Boha milosrdného a slitovného". Potom vám dá jméno, které pro vás vybrali rodiče. Kmotrovství (kumstvo), jak je známe z křesťanského prostředí (soutěžní otázka: jak se v originále oslovovali navzájem dva hlavní protagonisté ve filmu Underground?), neexistuje. Existuje však tzv. "ostříhané kmotrovství" - "šišano kumstvo". To, když vám bude jeden rok, tak vám poprvé ostříhají vlasy. Ten, kdo vám je ostříhá, se stane vaším "kumem-kmotrem", a podaruje vás dárkem. Vaše vlasy se zakopají do kořenoví mladého ovocného stromu, abyste rostli a sílili společně jako i onen strom. Jako chlapec budete v útlém věku, jednoho dvou či tří let obřezáni, někdy i později. Obřízku provede místní holič (berbo) za přítomnosti hodži. Po obřízce následuje večeře (zijafet).



Tramvaj z ČKD - nejoblíbenější dopravní prostředek bosenského Muslima

Ve vaší vesnici chodí do školy málokdo, dívky skoro vůbec. A když tak do náboženské školy zvané mekteb neboli mejtef. Zde se naučíte arabskému písmu a jazyku, naučíte se číst a rozumět Koránu. Vyučuje se každý den kromě pátku, učitelem je hodža. Jako škola slouží k tomu zvlášť určený dům uprostřed vesnice. V zimě si každé dítě sebou do školy nosí polínko, aby bylo čím zatopit. Hodža vás učí jak se správně modlit (klanjati), vykonávat každodenní modlitbu (namaz). Po zvládnutí tohoto učiva vás čeká závěrečná zkouška zvaná Hatma. To jednoho dne přijde k vašemu otci Hodža, a řekne: "Mustafo, tvůj syn už zná Musaf (Korán), jestli chceš, oslavíme to, jestli ne, tak ne." A otec na to odpoví: "Hodžo, přijď do mého domu tehdy a tehdy." Sezve přátele, rodinu, sousedy. V den oslavy do domu vchází hodža, vy klečíte před ním. Hodža vás vyzívá, abyste mu zpaměti odrecitovali tu a tu súru z Koránu, vy recitujete a pak se společně modlíte. Následuje sváteční oběd, pokud možno, když je hezky, venku na zahrádce. Pro každého hosta se musí najít místečko k sezení. Muži a ženy ale sedí odděleně. Jestliže se chcete vzdělávat dále, můžete navštěvovat některou z islámských středních škol - medres, kde studium trvá 8 let.



Mešita - nejoblíbenější místo pobytu bosenského Muslima

Vaši rodiče jsou zemědělci, na poli ale pracují převážně muži, ženy zřídka kdy, ty se spíše starají o dům. V čase sklizně se sezve celá vesnice na vzájemnou pomoc, které se říká moba. Sklízejí ovšem zase pouze muži.

Máte již za sebou školní léta, víte co máte jako správný muslim/ka dělat. Především dodržovat 5 základních přikázání: 1) veřejně vyhlásit islámské vyznání víry (šehadet), 2) vykonávat předepsané modlitby (namaz), 3) postit se v měsíci ramazánu, 4) dávat předepsanou almužnu, 5) vykonat podle možnosti pouť k svatým místům (haddž).

Muži se modlí 5 - krát denně, většinou, když mohou tak v mešitě, ženy, dívky a malé děti doma, pouze o některých svátcích je ženám dovoleno vstoupit do mešity. Většina mešit v Bosně je postavena po vzoru Aje Sofie v Istanbulu. Ve vesnicích jsou mešity malé, z kamene nebo ze dřeva, s malým okrouhlým minaretem, z jehož ochozu muezzin svým zpěvem svolává věrné k modlitbě. Všechny mešity jsou uvnitř vyzdobené súrami z Koránu. V čelní zdi, která je nasměrována k Mekce, je tzv. Mihrab - oltář, který tvoří výduť ve stěně. Po levé straně mihrabu je kjurs - kazatelna, odkud hodža káže lidem tzv. vaz - kázání. Všude po podlaze jsou rozprostřeny koberce - ćilimy.



Pravý Muslim má zimu rád

Bosenský muslim věří, stejně jako i ostatní jeho souvěrci, v jediného Boha, milosrdného a slitovného, který soudí skutky lidí. Bůh stvořil nebe a zemi, slunce a měsíc a hvězdy. Stvořil také mnoho meleků, andělů, mezi nimiž přední místo zaujímá Džebraíl, vládce slunce a měsíce, to on seslal na zemi posvátné knihy a předal je pejgamberům - prorokům. Druhým významným melekem je Mikail, který z Boží vůle dává déšť. Třetí je Izrafíl, který sesílá vítr a čtvrtý Azrail, který přijímá lidské duše, poté co člověk zemře. Bůh také stvořil první lidi: Adema a Havvu. Havva-Eva byla stvořena z mužského žebra, a proto mu musí být poslušna. Každý člověk má dva meleky-anděly. Jeden mu sedí na pravém rameni a zapisuje člověkovi dobré skutky, na levém rameni sedí druhý melek, který si všímá člověkových hříchů. Když Bůh stvořil první lidi, přikázal melekům, aby se člověku poklonili a tím ho uznali za sobě rovné stvoření. Všichni meleci se poklonili, pouze jeden ne - melek Iblís, který řekl: "Jak se může světlo poklonit zemi?" Zato ho Bůh proklel a seslal mu mnoho dětí. Tyto děti jsou šejtani - ďáblové, kteří lidem škodí a přemlouvají je k špatnostem. Víru dal Bůh lidem skrze proroky pejgambery. Dohromady je pejgamebreů 124.000. Jedním z pejgamberů je i pejgamber Ísa, neboli Ježíš, kterému byla zjevena kniha Indžíl, neboli evangelium. Posledním a největším prorokem je prorok Muhamed alejhi selatu veselam, kterému byla zvěstována kniha Kur´an. Po Muhamedovi již žádný další pejgamber nepřijde až do kijametu, strašného soudu. Povinností každého muslima je šířit víru mezi nevěřícími, a to moudrostí, dobrou radou a plodnou polemikou.



Bosna je hornatá země

Muslimové v Bosně a Hercegovině se dělí na begy, agy, trhovce, řemeslníky a rolníky. Begové jsou mocipáni, šlechtici. Agy lze považovat za drobnější šlechtu, vlastnící nějakou půdu. Na té půdě žijí rolníci - kmetovi, kteří jsou většinou křesťané, ale mohou to být také muslimové. Každý kmet, hlava rodiny má i svůj díl země, zvaný čiftluk. Uprostřed begova nebo agova čiftluku, se nechává jeden díl země neobdělán, rezervován např. pro bega, majitele půdy. Tento díl země se nazývá begluk. Tam si beg, nebo aga staví svoje letní sídlo, tzv. čardak (soutěžní otázka: odkud pochází píseň "Oj čardače ognjem izgorio", obsažená na této desce?), kde buď přebývá sám přes léto, nebo v něm žije begův správce, tzv. subaši. Subaša je obvykle vzdělaný muslim, který umí číst a psát a vyzná se v zemědělství. Jeho povinností je dohlížet na sklizeň, a zapisovat, vše, co se toho roku urodilo, tak, aby mohla být řádně vybrána daň, tzv. hak. Hak tvoří třetinu úrody, která se odevzdává majiteli půdy - begovi či agovi. Z této třetiny dostává správce - subaši jednu desetinu v naturáliích, což je také jeho veškerý plat.



V Sarajevu nežijí jenom muslimové, křesťané a ateisté

Muslimové se vyhýbají životu ve společné vesnici s jinověrci. Žijí v tzv. džematech. Džemat je několik domů, postavených okolo jedné džamije-mešity. Každý džemat má svého hodžu a svého muhtara-rychtáře. Hodžu i muhtara si platí džemat podle vzájemné úmluvy a to vždy na jeden rok, pak se volí noví. Při řešení drobných sporů může být nápomocen muhtar nebo hodža. Když se strany nedohodnou, případ putuje ke kadiji-soudci, který soudí jak muslimy, tak i jinověrce podle islámského práva šarija. Jako vyšší odvolací instance funguje úřad muftího, duchovního stařešiny určitého obvodu. Nad ním stojí již pouze reis-ul-ulema, nejvyšší duchovní instance všech muslimů v příslušné oblasti.

Přestože výchova mládeže probíhá odděleně, nějak se může stát, že se seznámíte se svou vyvolenou, vyvoleným. Námluvám se říká ašikovanje. Když máte věk na ženění/vdávání, vaši rodiče se obvykle smluví, za koho se vdáte/oženíte. Rodina ženicha pošle přes dohazovačku nevěstě prstýnek, a je ruka v rukávě.



Pohled z okna klubu "Ratni zločinac", kde Ahmed s ohromným úspěchem představil Bosňanům exotický bosenský folklor

Po svatbě oslovuje žena svého muže aga, i když ve skutečnosti třeba aga vůbec není. Její starostí je pečovat o domácnost a děti. Není vhodné, aby vycházela z domu, a vůbec nepřípustné je, aby ji viděl jiný muž, fuj. Proto muž své manželce nosí vše, co je potřeba pro chod domácnosti. Neprovdané dívky se nemusí krýt tak přísně, jako manželky, nicméně v žádném případě je nesmí zahlédnout jinověrec. Obvykle se ženě říká bula, někdy také pěkně slovansky hanuma, starší žena je kada nebo kaduna. Muž miluje své děti i svou manželku, ale manželku ani ne tak pro ni samou, jako proto, že je matkou jeho dětí. Muslim může mít až 4 manželky, to však v Bosně není příliš zvykem. Výjimečně si muž vezme druhou manželku, a to zejména tehdy, když s první manželkou nemůže mít děti, nebo, když mu ta první stále rodí holky.

Povahu bosenské kuchyně nejlépe vystihuje přísloví:

Spremaj, Meho, gospodsku večeru.
Što je slano, nek je i biberli,
Što je medeno, nek je i šećerli,
Što je masno, nek je i primasno!
   "Chystej, Meho, panskou večeři,
Co má být slané, ať taky pálí,
Co má být medové, ať je pěkně sladké,
Co má být mastné, ať je taky pěkně tučné!"

Obědvá se před 12, večeří okolo 17-18 hodiny. Večeře je vždy o něco vydatnější než-li oběd. Oblíbené je jehněčí maso, telecí naopak nejí skoro nikdo.



Sarajevský klub "Ratni zločinac" je příjemný, stilově zařízený podnik, evokující atmosféru Haagského tribinálu

Oblíbené je léčitelství. Doktor z města se skoro nikdy nevolá. Když nepomohou bylinky, je to jasné, někdo vás uhranul. V takovém případě pomůže jedině tzv. zapis. To se zavolá hodža, řekne se mu, čím trpíme, on na kousek papíru napíše nějaké verše z Koránu či některé jiné posvátné knihy kitabu. Papírek se zamotá do voskovaného plátna - toto se zove mušemma - a přiváže k tělu tak, aby to viselo nad srdcem. Někdy se také vkládají do fezu, některé zápisy je pak třeba vhodit do ohně, aby nabyly své účinnosti. Kromě uhranutí zapis pomáhá i dívkám v lákání ženichů, trestá nevěru atd. Tento zvyk existuje nejen mezi muslimy, ale i mezi křesťany. Zajímavé je, že když muslimovi nepomůže zapis od hodži, nechá si pořídit zápis od křesťanského kněze, který platí za lepší. Stejně tak křesťan, kterému nepomůže zapis od faráře, si zajde pro "učinnější" k hodžovi.

Jestliže vám nepomůže ani farář, chystejte si bílou košili - rubáš, zvaný ćefin, ve kterém budete co nejdříve po své smrti pohřbeni, obvykle již na druhý den. Mrtvola se omyje teplou vodou, nebožtíkovi se svážou kotníky. Nos a ústa vám ucpou šátkem. Poté se tělo pomaže vonnými oleji. V pohřebním průvodu nechodí ženy. U hrobu se předčítá první súra Koránu. Hrob, označený obvykle malým kamenem, se podle islámského zvyku poleje vodou.

Folklorní tvorbu bosenských muslimů je třeba jednoznačně přiřadit do balkánského kulturního okruhu, kam spadá společně s tvorbou Srbů a Chorvatů, ale i jiných národů, např. Albánců, Rumunů atd. Z toho vyplývá veliká podobnost, co se týče formy i obsahu s folklorními výtvory okolních národů v daném geopolitickém prostoru. Co však bosenské muslimy oproti některým jiným okolním národům vyčleňuje, je jejich náboženská příslušnost, a velký vliv Orientu, který se v Bosně uplatňoval. Jestliže se řekne balkánská slovanská lidová slovesnost, každému se zajisté vybaví junácké písně. Junácké písně zaujímají i v tvorbě muslimů velice význačné místo, kromě nich však lze vystopovat i výrazné stopy jiných žánrů, lyričtěji laděných, které u okolních národů nejsou tak časté.

Nutno vzpomenout, jak se lišilo prostředí, ve kterém se folklorní tvorba v muslimské Bosně utvářela, od prostředí křesťanského. Tak například, zatímco v katolických oblastech církev uvalovala zákazy na provozování lidových epických písní, v sídlech muslimských šlechticů dleli dvorští pěvci, jejichž posláním bylo lidové písně pěstovat a dále vzdělávat. Takto se již na začátku 16. století vyznamenali Ahmed Paša Hercegović (náš předchůdce) či v 18. století Murad-beg Beširović jako významní mecenáši, na jejichž dvorech působili balkánští trubadůři z lidu. Vnucuje se myšlenka začít hledat počátky takové bosenské dvorské kultury na dvoře vladaře od Vysoké Porty. Existují však záznamy, které dokazují, že podobné zvyklosti panovaly na šlechtických dvorech středověké Bosny, a to Bosny ještě křesťanské bogomilské. Podobnost zvyků Osmanů a Bosňáků zřejmě pouze ulehčila proces adaptace a přejímání. Dvorská kultura také přispěla k pěstování ideálu ženy a milostné poezie, tzv. Sevdalinek. Známé jsou také balady, které se v muslimské Bosně vyskytují údajně hojněji než v okolí. Nejproslulejším příkladem takové balady, je známá Hasanaginica, i když o její pravosti existují pochyby. Lze však nalézt i jiné balady s podobným laděním i námětem.

O míře, kterou se liší muslimská slovanská bosenská folklorní tvorba od okolní lidové tvorby, panují spory. Zatímco Vuk Karadžić měl zato, že je ve své podstatě stejná, liší se pouze pojetím obsahu, to jest, že popisuje epické zápasy s druhé strany bojiště, etnolog Friedrich Krauss tvrdil, že rozdíly můžeme vysledovat ve způsobu popisu, ve výběru dějišť, ve způsobu stylistického výrazu, což prý má svou analogii a zřejmý původ v turecké, lépe řečeno islamské literatuře a umění. Obecně se často přijímá, že muslimské eposy jsou mnohem lyričtější než-li okolní křesťanské, dokonce se někdy mluví o tzv. lyrických eposech. Navíc při zkoumání folklorní tvorby na Balkáně nesmíme zapomenout na vzájemné ovlivňování jednotlivých kultur, které samozřejmě mezi sebou nežily v naprosté izolaci.



Sarajevo. Mešita.

Stejně jako můžeme předpokládat vliv křesťanských rytířských ideálu, po Evropě kolující Alexandreidy atd. na ústní lidovou slovesnost, stejně tak i islámská literatura má své analogie k těmto jevům, jejichž vliv na tvorbu bosenských Muslimů je možné předpokládat. Je to tzv. džihad-literatura, která odkazuje ke kořenům muslimské víry, určuje povinnosti ideálního muslima vůči sobě samému, společnosti a Bohu. Dále pak literatura gazewat-, zafer-náma, jež se zabývala opěvováním vojenských pochodů a obranných bojů je možnou inspirátorkou některých prvků jihoslovanské ústní lidové epiky.



Odlétáme

Protože všichni Muslimové v Bosně byli podle potřeby povinni nastoupit vojenskou službu, je přirozené, že junácká epika je velice významnou součástí folklorní tvorby. Zvláštní místo zaujímá tzv. Krajinska epika, tedy ta, která vznikala a opěvovala události na hranici Osmanské říše, na Krajině. První zprávy o jihoslovanské epice z 16. a 17. století říkají, že stejné písně jsou zpívány jak křesťany, tak muslimy, na obou stranách hranice; písně pojednávají o stejných hrdinech. To odráží dobře skutečnost, že často jedná rodina byla nucena se rozdělit. Jedna část přijal islám, druhá křesťanství. Co zůstalo společné - byl ideál junáctví. Často se vypráví o přátelství a úzkých vazbách muslimských a křesťanských junáků, kteří byť na různých stranách, ctili společně stejné hodnoty.

Stejně jako i jinde, i Muslimové mají své oblíbené junáky, jejichž sláva se opěvuje už několik set let, například: Mustaj-beg Lički, Ćejvan-aga, bratři Mujo, Halil a Omerica. Křesťanský pobratim Radojica aj. Některé postavy zřejmě skutečně žily, jako např. Gjergjelez Alija, který je znám i u Albánců, a který nese některé osobní rysy sv. Jiří a Aliji - Muhamadova zetě.

Jako příklad bosenské muslimské epické lidové tvorby nechť poslouží píseň Buljubaša Džano prima po muhura carskog.

"Bajraktare, moje dijete drago,
De zapjevaj tanko, glasovito,
deder naše razgovori društvo,
zašto nam se porušilo pusto!"
Tad zapjeva Ibro bajraktare:
"Ostaj s Bogom, zemljo Bosno ravna
I u tebi šeher Sarajevo,
U Saraj´vu naše tanke kule
i u kulam ostarjele majke
i u njima milosnice seke,
a do njiha vjerenice ljube!
Mi odosmo na carevu vojsku
Preko Une, preko vode Save,
mimo trides i četiri grada,
Sedamdeset i sedam konaka,
dok se sidje niže Temišvara.
Mi odosmo pram sve sedam kralja.
Naše majke, ne nadajte nam se!
Mile seke, ne vesel´te nam se!
Vjerne ljube, vi se udajite;
Mi ćemo se izženiti amo
crnom zemljom i zelenom travom ... .
   "Praporečníku, chlapče milá,
zapěj pěkně zvysoka,
ať se rozpovídá naše družina,
o tom, proč na nás teď stesk padá."
A spustil Ibro praporečník:
"Sbohem země Bosno milá,
a v tobě město Sarajevo,
v Sarajevu domy naše vysoké,
a v nich matky naše zestárlé,
(Sbohem) sestry milé.
(Sbohem) lásky naše věrné.
My jdem´ za sultána bojovat,
jdem´ za řeky Unu, Sávu,
kolem třiceti čtyř měst,
kolem sedmdesáti sedmi paláců,
až pod sám Temešvár.
Již jsme prošli všech sedm království.
Matky naše, nedoufejte,
Milé sestry, neradujte se,
Lásky věrné, vdejte se,
my zde se budem´ ženit
ženami nám budou - země černá, tráva zelená ... .



Lidová řemesla

Časté bitky a boje na sultánově hranici vedly pěvce k tomu, aby doplňovali a upřesňovali detaily bojů, a tak i v muslimské epice můžeme najít takové detailní popisy, které jinak známé spíše z písní křesťanských či např. ruských bylin:

Zaklepetaše čugljenovi zlatni,
zalajaše sitni daulbazi,
zavikaše čauševi mladi,
digoše se u nebo bajraci.
Stade puka alajli bajraka,
stade škripa sitnih čelenka,
stade cika bistra venedika! ...
   Zaklínila se zlatá žezla,
zavířily drobné bubínky,
vykřikli mladí důstojníci,
k nebi se zvedly korouhve.
Zatřepotal se posvátný prapor,
zaskřípaly zlaté přilbice,
zařinčela benátská ocel! ...

Avšak nejenom popis bojů byl obsahem junáckých písní. Jako rys příznačný pro muslimskou epiku se uvádí i popis krásy junákovy milé, např.:

Kad je vidje Božurović Ibro,
kad djevojka stavna i prikladna,
bi ti reko pa bi se zakleo,
jal t´ je vila jal t´ju je rodila.
Nit je vila nit ju je rodila,
neg je djevojka u gospodstvu rasla.
Plemenito odgojila lice,
udarila zinet i haljine,
a na njojzi dobra djeisija:
jedna glava, a dva istifana,
jedne uši, četvere mendjuše,
jedno grlo, tri drobna djendara.
Jedan joj je djerdan od merdžana,
a drugi je djerdan od bisera,
a treći joj djerdan od dukata.
Koji joj je djerdan od merdžana,
taj je djerdan po grlu bijelom:
crven merdžan, a grlo bijelo,
to gospoju dobro ponijelo.
Koji joj je djerdan od bisera,
taj je djerdan pao po dojcima:
biser sitan, a dojci pokrupni,
bijele se kako labudovi.
Ni to nije pogledati ružno,
staru dedi odmor učiniti,
učiniti, noćcu prenoćiti.
Staru vuku more dati ruhku,
staru vuku mlado janje drago.
Jedne ruke, troje belenzuke,
jedne pleći, tri žuta kalfada
a po njim stambulska libada
postavljena zvjerkom svakojakom,
a najviše kunom i lisicom.
   Když uviděl Božurovic Ibro,
že je dívka pěkná, rostlá,
hned by odpřísáhl byl,
že je víla nebo rodem z vil.
Avšak není víla, ani rodem
ona vznešená je svým původem.
Dívka urozené pěstila si líce,
oblékala šaty, šperky,
její roucho krásou skví se.
Jedna hlava a věnečky dva má,
uší pár a náušnic čtvero,
náhrdelníky tři - hrdlo jedno:
Jeden z korálu je zhotovený,
druhý z perel,
třetí dukátový.


Červeň korálů a šíje bílá
pěkně se ta slečna vystrojila.
A náhrdelník, co je z perel,
na prsou ji leží:
drobné perly - prsa větší
jako labutě se bělí.
Pohlédnout na ně zlé není,
starci dopřát potěšení,
Potěšit se, noc tu strávit.
Starému vlku nové síly dodat,
neb mladé jehně starý vlk má rád.
Jedny ruce - troje rukavičky,
jedna ramena- tři žluté kabátce
Na kabátcích kožich z Cařihradu,
podšit zvířecí je koží,
hlavně kuní a taky liščí.



Sarajevo za dob Svazové socialistické republiky Jugoslávie

Typické jsou pro Bosnu tzv. SEVDALINKY. Jedná se o milostné lyrické písně, které zpívají jak muži, tak ženy, za doprovodu hudebního nástroje i bez něj. Každá sevdalinka má svou vlastní melodii tzv. kajdu. Tato melodie často vykazuje orientální rysy, převzaté z tamějších stupnic. Sevdalinky se často zpívaly v průběhu námluv - ašikovanja. To se prostě vezme žebřík, dobrý přítel, který bude hlídat, a jde se. Žebřík se přistaví k oknu vyvolené, přítel hlídá dole, vy jste nahoře a pějete. Pějete do té doby, než váš tok uslyší bratr vaší vyvolené a rozbije vám ústa.

KRAJ DUĆANA AHME BAZRDJANA
Što sam mlada!
Da sam voda hladna,
ja bih znala, gdje bih izvirala:
kraj dućana Ahme bazrdjana.
Ne bi l´ Ahmi žedja dodijala,
ne bi li se vodice napio,
ne bi l´mene u vodi popio,
ne bi li mu na srce panula
i na srcu ranu načinila
   Co z toho, že mladá jsem!
Kdybych byla voda chladná,
Věděla bych, kde vyvěrat:
Poblíž Ahmedova krámku,
Což by ho nepřepadla žízeň,
Což by se vody nenapil,
Což by se mě ve vodě nenapojil,
Což bych mu do oka nepadla,
Což bych se mu do srdéčka nevryla?

L´JEPA TI JE U ALAGE LJUBA
L´jepa ti je u Alage ljuba,
ljepote joj u svoj Bosni nema,
u svoj Bosni i Hercegovini.
Zaludu joj sva ljepota njena,
kad Alaga i ne gleda na nju,
već on ljubi Omerovo zlato,
koje no je u kafezu raslo.
Nit´vidjelo sunca ni mjeseca,
ni oblaka ni dobra junaka,
niti znade, na čem žito raste,
na čem žito, na čem rujno vino.

Žito raste na tananu klasu,
rujno vino na vitoj lozici!
Od žita sam tanka i visoka,
od vina sam bjela i rumena.

Progovara Alagina ljuba:
"Moj Alaga, moje žarko sunce,
ako li se ja rasrdim na te,
sva nas Bosna pomiriti neće,
butum Bosna i Hercegovina,
ni sva sela oko Sarajeva.
   Překrásná je Alagova milá,
Krásnější nezná Bosna celá,
Celá Bosna i Hercegovina.
K čemu jí však krása celá,
Když Alaga se na ní ani nepodívá.
On má rád jen Omerovo zlato,
Zlato co ve vězení rostlo.
Ani slunce ani měsíc nevidělo,
Ani oblak ani dobrého junáka,
Ani nezná na čem žito roste,
Na čem žito a na čem rudé víno.

Žito roste na tenounkém klásku,
Rudé víno na štíhlém keři,
Po žitu jsem hubená a vysoká,
po vínu jsem bílá a červená.


A tak říká Alagova milá:
"Když se já na tě rozzlobím,
celá Bosna nás neusmíří,
celičká Bosna i Hercegovina,
ani co kolem Sarajeva leží."

 
Počet obyvatel: 4 200 000

Hlavní město: Sarajevo






Djevo, djevo



Majka sina viče



Oj, čardače, ognjem izgorio