Malebné městečko Nikel se rozkládá v úrodné dolině vzdálené necelých pět hodin jízdy autobusem z Murmansku. Sovětští inženýři při výstavbě této perly Severu povolili uzdu své fantazie, takže se dnes může návštěvník kochat pohledem na netradiční panelovou zástavbu nebo na futuristické křivky gigantické továrny na zpracování niklu.

Dominantou Nikelu je továrna na zpracování niklu

Ano, právě bohatá naleziště niklu v okolí Nikelu dala v roce 1945 vzniknout celému městu. A nebyl to nikdo jiný než první předseda zdejšího sovětu, zasloužilý stachanovec Rustam Fridrichovič Rabinov, koho napadlo podle vzácného kovu nazvat i rychle se rozrůstající městečko.

Čeljabinsk severu

Nikl zde prostupuje vším. Živí většinu obyvatel a část obyvatel se jím dokonce živí. Továrna užívá ke zpracování tohoto kovu moderních technologií, díky kterým se Nikl řadí na čelné pozice mezi nejsmradlavějšími ruskými městy. Podle některých zdrojů zaujímá hned druhé místo po západosibiřském Čeljabinsku.

Obyvatelé Niklu jsou právem hrdi na svou továrnu

Ahmed má hlad při svém vystoupení v nikelském Paláci kultury.

Nikel byl za Sovětského svazu součástí hraničního pásma (do Norska je odtud pouhých 30 kilometrů) a přístup turistů sem nebyl možný. Krásu severské přírody tak kromě stálých obyvatel mohli obdivovat už jen vojáci střežící zdejší kraj. Vojenských objektů je však i dodnes v celé oblasti neuvěřitelné množství.

Hned za městem začíná panenská příroda udivující svou drsnou severskou krásou. Díky nulovému turismu zůstávají zdejší přírodní skvosty dodnes neporušeny. Ekologie hrála v Nikelu vždycky prim..

Při plánování sítě komunikací v Nikelu se sovětští architekti nebáli experimentovat