Wrocław, neboli po německu Breslau, po česku Vratislav, je starobylé české, později pruské městečko na jihozápadě Polské republiky. Počátky Vratislavi jsou temné. Z 11. století jsou dochovány zmínky o jakési polské osadě, středisku Vratislavského knížectví. Po vypálení všech polských stop Tatary u příležitosti akce roku 1241 bylo město postupně znovu osidlováno německými obchodníky. Poté, co Němci vybudovali obstojně prosperující obchodní středisko s Magdeburským právem, převzala správu města v roce 1335 Česká Koruna. Město proslulo fanatickým odporem k husitství, za což bylo ztrestáno roku 1742 připojením k násilnickým Prusům. Vratislav se v té době stala druhým největší městem v Prusku.

I toto město Ahmed dobyl

Patří do oblasti Śląsk Dolny, ačkoli je na mapě nahoře a z toho logicky vyplývá, že Śląsk Górny bude asi v této zemi dole, přesně v rozkošném katowickém regionu. Do Prahy je odtud blíž než do Varšavy, ale nejblíže mají Vratislavané samozřejmě do Německé spolkové republiky. Většina Němců byla po druhé světové válce požádána o uvolnění místa slovanské populaci, která byla neprodleně nahrnuta na jejich místo. Z valné většiny se jednalo o Lvovany, kterým bylo doporučeno, aby změnili své dosavadní haličské působiště za rozbombardovanou Vratislav. Poloukrajinští Lvované s sebou přivezli slavnou knihovnu Ossolińských, tzv. Ossolineum, východní přízvuk, přesvědčení o výlučnosti svého národa a hlubokou depresi. Osud této části Polska však nebyl nikterak vyjímečný, sdílelo ho cca 80 procent všech jeho obyvatel. S tím rozdílem, že se většinou stěhovali bez knihovny. Německých obyvatel nezbylo mnoho, ale svým způsobem se k německé národnosti přihlásili Slezané, kteří dodnes marně usilují o kodifikaci svého jazyka a uznání všech práv národnostní menšiny, což bylo, jak se lidově říká "za komuny" absolutně vyloučené a situace národnostních menšin se podle všeho nepříliš zlepšila. Jako formu jediné možné kontestace zvolili odchod do Říše zapadajícího slunce, což jim bylo v 70. letech umožněno a tak několik tisíc Slezanů, kteří se mohli prokázat tři generace zpět německým původem, odešlo za lepším germánským chlebíčkem. Těm hloupějším už potom posílali pouze pestrobarevné pohlednice s německými Herzliche Grüsse.

Vratislav dodnes nebyla s vyjímkou "historického" centra opravena, či znovu postavena. Stav jejich vozovek, městské hromadné dopravy, chodníků ale především uzávěrky celých čtvrtí budí dojem, že se v tomto směru přece jen něco děje. Skutečnost je taková, že vždycky, kdy se má objevit sám duchovní vůdce křesťanů celého západního světa Karol Wojtyla, jehož popularitu trumfnul za více než 20 let jeho působení na papežské stolici jen sv. Adam Małysz, začnou horečnaté a velkorysé přípravy a úpravy. Vratislavané jsou změnami nadšeni a cítí jakousi přibližující se tendenci k sousedům za západní hranicí, ale nezaujaté oko návštěvníkovo Potěmkinovu ves odhalí až příliš snadno.

Na jaře roku 1945 Vratislav dobyla Rudá armáda

Městem plyne řeka Odra, která se kupodivu jmenuje po polsku Odra a ne Odart nebo Odręwa Czeska. Signifikantní je nulový počet v ní se svlažujících jedinců lidského rodu. Řeka přitéká z české vlasti tak příšerně zasraná, že nikoho nepřekvapí, že se v ní vytvořilo jistě již v prehistorických dobách několik kouzelných ostrůvků, které koncentraci hnusu alespoň esteticky rozmělnit. Na jednom z nich, má své sídlo arcidiecéze.

Ulice vnitřního města jsou až na vyjímky rovné a pravidelné, ač často úzké; zato ulice předměstí vynikají šířkou a úpravností. Rozsáhlé promenády podél starých hradebních příkopů, městské sady a zoologická zahrada vyhovují svou rozlehlostí potřebě obyvatestva. Osvětlování mají na péči tři plynárny a elektrárna, vesměs majetek města. Upravením močálovitého dolního toku Olavy, která nyní nad městem do Odry ústí, zřízením parních vodáren a provedením kanalizace s odplavem kalu na zavodňované pozemky byly zdravotní poměry města velmi zlepšeny.

Dopravu uvnitř města zajišťuje rozlehlá síť elektrické tramwaye a několik tratí omnibusových, několik parníků slouží v létě dopravě výletníků do míst při Odře jak po proudu tak proti proudu. Úprava poštovního spojení, telegrafních i telefonních úřadů odpovídá vždycky tak na týden moderním požadavkům.

Ve vroclavském konspiračním bytě. Podobou je přítomen i turecký pěvec Ibrahim Tatlises.

Obecně lze konstatovat, že k Polákům mají vratislavané skutečně hodný kousek cesty, jejich smíšená krev a vykořeněnost je žene k nejrůznějším projevům zoufalství. Vezměme si například Pomerančovou alternativu. Nebo zbožňují českou hudbu a Čechy obecně. Ahmed má hlad kupříkladu svým vystoupením na Rynku Ratuszu vydráždil davy k dervišským vířivým tancům. (Svou euforií dali vratislavané jasně najevo svou neutuchající touhu po opětovném připojení k České republice.) Polovina obyvatel tyto tance a jiné kousky celkem obstojně ovládá, neboť pravidelně navštěvuje nedaleký "Ośrodek Badań Twórczości Jerzego Grotowskiego i Poszukiwań teatralno-kulturowych" a tam je možné se lecos přiučit. Vyrostl na adrese Rynek Ratusz 27, což je pro neprotřelé návštěvníky města často hrůzyplné zjištění, protože na adrese Rynek 27 se nachází jeden z největších vratislavských bordelů a nezkušený turista tak často padá do osidel kultury. Przez niefortunną pomyłkę, oczywiście.

O Vratislavi by se dalo ještě říct, že kromě Varšavy je jediným městem v Polsku, kde se něco děje. A děje se to upřímně, bez nánosů snobství a turismu. Německá strohost je několikrát příjemnější a více tvůrčí než sentimentální požadavky o znovuuznání práv nějakého města po pětistech letech (viz Kraków). Jsou schopni akce i bez závratných dotací "na reprezentaci".

Vokálně-instrumentální sdružení Ahmed má hlad rovněž zapsalo hluboce do paměti nešťastného novopečeného otce-drnohryza, do jehož sladkého Malucha zajela česká Oktávie plná agresivních a nespoutaných bohémů jako do bábovky. Posádka mu posléze nedovolila zavolat polskou xenofobní a zkorumpovanou policejní hlídku a poté, co mu nasypala plnou hrst korálků a zrcátek, ponechala ubohého motoristu, aby si svou zcela nepojízdnou legraci odtlačil ke krajnici a spěšně odkvačila za dalšími úspěchy u vykořeněného publika.