UTRZKY Z EMAILU, KTERE JSEM POSILAL Z LARAMIE: Prilet Je to tu bezva, mesto velmi prijemne prekvapilo. Nakonec i let byl tentokrat docela v pohode. Z Prahy ani z Vidne to nemelo zpozdeni. Misto pres ocean jsem nafasoval vedle asi padesatilete pani, co dela pro armadu a ta ji posila vsude mozne po svete, ted se zrovna vracela z Bosny, kde skolila americke vojaky. Mela velmi komunikativni naladu a vydrzeli jsme si povidat asi tri hodiny, nez jsme vypili dostatek vina (vyhoda Austrian Airlines proti americkym spolecnostem! taky maj lepsi jidlo) a zbytek letu jsem prospal, coz bylo bezva. Stezovala si jak jsou ted drahe baraky, na predmesti Washingtonu stoji nejlevnejsi 500000, pritom nekde v Iowe by za ten samy dala 80000. Taky je nadsenou chovatelkou kocek, stezovala si, ze ted zrovna ji stal kocici doktor 2000 dolaru. Ale jinak si nestezovala, tesi se, ze brzo dostane od armady duchod a taky vypravovala, jak se starala o pumy nebo tygry nebo co to bylo pro nejake filmare :-) Letadlo z Washingtonu do Denveru letelo taky vcas, a tak mi malem uletelo. Historka je trochu delsi. Zacala hned po vylezu z letadla. Byl jsem sice tou pani varovan, ze washingtonske letiste je jedno z nejhorsich, ale neveril jsem ji. Mel jsem. Nemaji tam takove ty ramena, nybrz prijede takovy autobus, ktery se cely zvedne do vyse letadla, nabere lidi a odveze je na letiste. Problem byl, ze pruvodkyne autobusu byla Cinanka a ridic Ind. Nejdriv mluvila Cinanka a ja mel pocit, ze jsme prileteli do Pekingu. Teda mluvila, spis cetla z papiru. Ja jsem ji nerozumnel ani slovo, vsichni Americani se strasne smali a dozadovali se anglickeho prekladu. Do nastaleho zmatku vstoupil hlas Inda a me se vybavilo letiste v Dilli. Ind byl nastesti chytrejsi a nehlede na priserny prizvuk vcelku srozumitelne sesumarizoval obsah Cinancina projevu slovy: "first stop tranzit. second stop Washington." Tak jsem pochopil, ze mam vylezt na prvni zastavce. Nez jsme tam dojeli, pulhodina byla pryc. Americka celnice naopak velice pripominala Rusko. Pasova kontrola jeste docela sla, cekal jsem ve fronte jenom 20 minut a delal chytryho pred dvema mladyma Slovenkama, ktere letely do Indianapolisu na nejake skoleni, protoze jsem v Indianapolisu uz byl, a tak jsem jim mohl poradit mistni pametihodnost - rozhlednu na namesti, ktera je sice nizsi nez vsechny okolni baraky, ale zato je jenom za dolar :-) Urednik byl prvni beloch, ktereho jsem (50 minut po priletu) potkal. Na nic se neptal. Horsi byly zavazadla. Mistnost byla zcela zaplnena frontou pred celnici. Kolem pasu byl zmatek, cast zavazadel byla uz vylozena, cast jezdila po pasu. Nakonec jsem batohy po 10 minutach nasel a sel do fronty. Fronta trvala 35 minut. Mezi tim jsem zjistil, ze jsem zapomnel v batohu zbytek nedojedeneho rizku, coz se nesmi, a tak jsem se sel na celnici udat. To se ukazalo jako minimalne petiminutova uspora, protoze fronta kolem normalniho celnika byla dlouha, zatimco u baby, ktera uredne likvidovala nedojedene svaciny, jsme byli jen dva :-) Pak uz jenom pet minut u rentgenu na odevzdani zavazadel a ... a podival jsem se na hodinky, letelo to za 10 minut, boarding time byl 20 minut nazad. Tak jsem trochu zasprintoval, bylo to ve vedlejsim prstu, nicmene jsem to stihl, v Americe totiz zaviraj letadlo az s odletovym casem. Moje batohy to bohuzel nestihly, coz se dalo cekat. Nastesti letelo za hodinu letadlo dalsi, tak jsem na nej v Denveru pockal, coz mi kupodivu urednice zprijemnila sestidolarovou poukazkou na svacinu. Cely let jsem spal a probudil se kousek pred Denverem. Pode mnou byla zluta step protkana pravouhlou siti cest, semtam ranc a semtam zavlazovany zeleny ctverec nebo kruh. K Petrovi, u ktereho jsem tu noc v Denveru prespaval, jsem jel shuttlem, takove hromadne taxi. Ridic byl legracni Mexican. Odmitl vytistenou mapu rka, ze tam trefi. Kdyz tam netrefil ani napotreti, tak si teda vzal tu mapu i instrukce, co mi Petr poslal. Petr ma krasny barak na predmesti Denveru. Pred par lety tu poprve vyhrali volby demokrati, a tak buduji dosti futuristicky system rychlotramvaji, cimz se stanou zrejme prvnim mestem mimo pobrezi s fungujici hromadnou dopravou. Zatim maj jednu linku a druha, ktera vede od Petra k univerzite, bude otevrena za tyden. Rano nas hodil Petr do mesta na autobus. Cesta autobusem do Laramie je krasna. Nejdriv se jede asi hodinu na sever po dalnici podle Skalistych hor. Napravo je nekonecna nizina, nalevo se tyci obrovsky hrbet ctyrtisicovek. Za 14 dni tam chcem vylizt na nejvyssi horu. Celou dobu az do Ft. Collins se jede vicemene predmestima Denveru, cele dlouhe upati hor na obe strany od Denveru je dneska jednim velkomestem. Pak se odboci z dalnice do hor - a okamzite skonci veskera civilizace a zacnou hory pokryte stepi, uplne bez lidi. Strasne mi to pripominalo Altaj nebo Tuvu, takova ta zvlnena zluta step, vsude paradni skaly, sede i nacervenale. Po dalsich 100 km se najednou objevi planina, jako kdyz jsme tenkrat na Altaji vyjeli do te Kos-Agacske stepi. A uprostred plane je mesto. Jeste k nemu ani nedojedem a autobus uz zastavuje - na malicke zaprasene benzince, s barabiznou s napisem "Bar - Souvenir", kolem vyprahla step, vetrno, prasno - no ja stal jak u vytrzeni, to neni ani Divokej Zapad, to je uplne jak v Mongolsku. Jediny rozdil: v dali ve smeru mesta se rozklada obrovska nakupni zona, billboardy Walmartu a par fastfoodu. Jeste ze pro nas prijel prof. Porter a nemuseli jsme v tom vetru a prachu slapat pesky, do centra jsou to asi 3 mile. Projizdime kolem cedule "Laramie, pop. 23000, elev. 7700" (pocet obyvatel a vyska v stopach, tj. asi 2300 m) a jsme doma: koleje jsou osmipatrovy barak, zle jazyky tvrdi, ze nejvyssi ve Wyomingu. Mesto me velice prekvapilo. Ma krasny stred, zachovale baraky z dob Butche Cassidyho a Sundance Kida, stare nadrazi, kde uz zadne vlaky nestavi, par hezkych knihkupectvi, hospudek a "Hudysport". Ten je zvlast zajimavy: jako jeden z mala obchodu neni soucasti zadneho celostatniho retezce, vlastni ho sympaticky starsi pan a pomaha mu tam kluk zhruba meho veku, ktery jede ve ctvrtek na vylet do Prahy. Nic jsem tam nekoupil, ale asi hodinu jsme si povidali o tom, co je zajimaveho v Praze a hlavne ve Wyomingu. Zda se, ze fakt dost. Taky tam maj kupodivu bomby ke CampingGazu a mapy vseho mozneho, takze kseft jim jeste udelam. Pul mesta zabira univerzita, zbytek zrejme baracky, kde bydli profesori. Je to nejvetsi (spis jedina poradna) univerzita ve Wyomingu. Zalozili ji tady a ne v nejakem vetsim meste, protoze chteli, aby se sem na nahorni plosinu nastehovali nejaci lidi a branili zeleznici pred Indiany nebo cim. Krom toho se teda neda uplne rict, ze by ve Wyomingu bylo nejake vetsi mesto, hlavni mesto Cheyenne, ktere je odsud necelou hodinu po dalnici neni ani trikrat vetsi. Taky tu jsou dve kina: "multikino" s dvema saly a "horkymi novinkami" za $7.50 a male kino s filmy alternativnejsimi a pro deti za $3. V nedeli jsme jeste nemeli jidlo na univerzite, tak jsme sli do hospody. Vybrali jsme nahodne, ale skvele. Varili vyborne, relativne levne a meli prekvapive dobre mistni (ft. collinske) pivo. Prisedli si k nam postarsi manzele, pravnici z Fort Collinsu, co se vraceli z tydenniho kempovani v horach (zrejme meli komunikacni abstak :-). Ukazalo se, ze pani je velka milovnice mistnich hor, dlouho zila tady v jedne vesnici v horach jmenem Saratoga, kde je pry dodnes drevena hospoda s litacima dverma a horke lazne otevrene 24 hodin denne - musime se tam jet podivat. Venovala nam mapu Wyomingu a poradila co je kde zajimave. (Taky nam poradila ten turisticky obchod.) Je fakt, ze nekdo, kdo se vraci z kempovani v horach v pulce cervna, tedy v dobe, kdy tam je jeste snih, musi byt trochu nestandardni American :-) No a jeste teda napisu neco o univerzite. Koleje jsou celkem v pohode, tak na urovni Troji, i kdyz zachody a sprchy jsou na chodbe. Ovsem co me zcela nadchlo, je menza, kterou mame predplacenou. Menza funguje formou svedskeho stolu k snidani, obedu i veceri a varej skvele. K snidani vse od ovocneho salatu, pred koblihy, cerealie a takovy ty hnusy co nejim az po sendvice a smazeny vejce. K obedu masove kulicky, jejich vegetarianska analogie, kure, dusena zelenina s rejzi, pizza, salaty, ovoce, moucniky, ... K veceri podobne: spagety, teriyaki, smazena ryba s hranolkama, sendvice, zase hromada zeleminy a ovoce, a pritom vsecko dobre. Hamburgry nevedou :-) Mam co delat, abych se neprejidal. Jeste ze tu jsme tak dlouho a vsecko ochutnam. Kampus je takovy obycejny. Skola tu studentum skoncila pred dvema tydny, tak uz tu ted bezi jen letni akce. Je tu ale prekvapive zivo a legrace je, ze snad devet z deseti kolemjdoucich na kampusu (i v menze) jsou holky: je tu totiz nejaky obrovsky divci basketbalovy turnaj :-) ******* Laramie. Jak uz jsem psal, z dalky vypada jaka altajska stepni vesnice. Jinak je to zrejme treti nejvetsi mesto ve Wyomingu, 27000 obyvatel. Jsou tu chodniky. Zrejme proto, ze tu je univerzita. Univerzita se rozklada mezi 13-tou a 20-tou ulici podel Grand Avenue. Malebny downtown o rozloze 3x3 ulice se spoustou obchudku a restauraci se rozklada mezi prvni a treti ulici. Kolem univerzity a v downtownu dokonce chodi po ulicich lidi. Od univerzity do downtownu je asi kilometr chuze, pro vetsinu obvatel spise jizdy autem. Nejvyssi barak ve meste jsou koleje. Nejvetsi barak v downtownu je policejni stanice. Jsou tu dva mikropivovary, z nichz jednomu zrovna nefunguje chlazeni. Jak uz jsem asi psal, jsou tu dve kina. Je tu Walmart a autopujcovna. Je tu priblizne jedna provozovna od kazdeho fastfoodoveho retezce. Je tu skoro vyschla "reka". Jak uz jsem urcite psal, je tu nadrazi, kde sice zadne vlaky nestavi, ale kudy projizdi po transkontinentalni zeleznici jeden nakladak za druhym. Kdesi ve stepi za mestem je malicke letiste, litaji sem tri spoje denne. Zabava tu je asi jako v Nashvillu, coz vyzniva pro Nasville dost spatne :-) Na univerzite je celkem zivo, i tento tyden se kona turnaj basketbalistek, ale nejakych jinych, mensich. Jsou jeste legracnejsi nez ty predchozi. Do toho se tu obcas kona vitani prvnacku, kteri se prijizdi podivat, do jake doury se to zapsali. Menu v menze se uz docela omrzelo, ale spatne to neni. Maji vyborne polivky, to jsem vubec netusil, ze v Americe znaji. Skola je docela dobra. Odborne i spolecensky. Po vecerech se porad neco deje, hrajem damu, fotbal, frisbee. ******** Wyoming. Stat ma tvar obdelnika 550x400 km. Zije v nem asi pul milionu lidi a mnohonasobne vic dobytka. Jsou tu tri vetsi "mesta", dva narodni parky a napric statem prochazeji dve dalnice, kolem nichz se koncentruje veskery zivot. Vetsinu statu tvori nahorni plosina pokryta suchou prerii, z ni vystupuje nekolik hrbetu. V severozapadnim rohu kdysi vybouchla obrovska sopka a vytvorila Yellowstone. Jihovychodni Wyoming. Vic muzu zatim napsat o prave dolni ctvrtine statu, kterou jsme castecne projeli o vikendu. Skoro vsecko se tu jmenuje Laramie: okres, mesto, dve reky, kopec, pohori, pevnost. Reka Laramie proteka mestem Laramie i Fortem Laramie, nikoliv vsak okresem Laramie, to je uplne jinde, stejne jako hora Laramie, ta je v pohori Laramie a to je v okresech Albany a Converse. Pod horou Laramie tece reka Severni Laramie. Cele se to tady jmenuje po jakemsi kanadskem traperovi jmenem Jacques La Ramie, ktery se tu toulal zacatkem 18. stoleti a pak ho skalpovali Sosoni. Duvod, proc tu skoro nikdo nezije, je zrejme nedostatek vody. Samotna "reka" Laramie ma na sirku mozna dva metry, vetsina potoku na mape je v realu vyschlych. V horach obcas nejaka voda je, ale do plani nedotece. Na planich je prerie, tedy zluta trava, sem tam skalka, ker nebo strom, casto stado krav nebo koni, obcas je videt jelen nebo velky ptak, a vsude jsou ploty. To me skutecne fascinuje: ta polopoust je rozdelena na ctverce 1x1 mile a nejsou-li pozemky zrovna spojeny, pak jsou oddelene plotem a pokud to krizi okresku, tak je na ni takovy ten rost, pres ktery nemuze dobytek. A to cele muze byt treba 50 km od nejblizsi silnice, 20 km od nejblizsiho obydli. Mimochodem, obydli: jak jsem uz psal, odhadem tak 95% lidi bydli ve vzdalenosti 10 mil od dalnice. Po zbytku Wyomingu jsou nahodne rozeseta mestecka. Ale pozor, ne vsechny mesta na mape jsou obydlena! Na highwayi z Laramie na sever je kreslena prvni vesnice asi po 30 km. Ovsem ouha, pod "elevation 7300" se skvi "population 0". Baraku tam je asi 20, vse ruiny na spadnuti, kolem srotak... krasa. Do nejblizsi skutecne vesnice (pop. 230) je to 60 km. Po prerii jsou rozesete rance. Ze silnice casto nejsou videt, pouze odbocuje prasna cesta s charakteristickou branou s napisem se jmenem rance. Tak co 10-15 km jeden. Severne od Laramie je obdelnik o rozmerech 150x80 km, v nemz neni ani metr asfaltu. Zhruba polovinu pokryva rovna prerie, zbytek Laramie Mountains, coz je prevazne zvlnena prerie. Krajem vedou prasne "okresni silnice", cas od casu clovek zahledne opodal ranc. Nechapu, jak tam muze nekdo bydlet. Na silnicich je zajimave, ze se sice obcas krizi, ale ne vzdy jsou na krizovatkach sipky. V krajine, kde je od krizovatky ke krizovatce 20 minut jizdy v prachu, to je celkem zabava. Na planich jsou aspon ty cesty skoro rovne, tak jde jezdit podle kompasu, ale v horach vubec ne. Pohori Laramie je fantasticke. Nahorni plosina se najednou zveda, ze zvlnene prerie zacinaji vytupovat nejprve male a pak vetsi kopce, vsude jsou velke balvany, skalky a kamenne kupy, sem tam kere nebo skupina stromu, vrcholky kopcu jsou obvykle zalesnene. Uprostred teto krajiny se tyci Laramie Peak, skoro o kilometr vyssi nez vse okolo. Sama hora je obrovskou hromadou kameni, prorostlou borovym lesem. Na vychod od Hory krajina pada do dvoukilometrove hloubky a zacinaji plane stredozapadu, vsemi smery je videt do nekonecne vzdalenosti. Nejblizsi kopce na vychod jsou Apalacske hory (2000 km daleko), na jih Skaliste hory (200 km), na zapad Wind River Range (300 km). Podle ceduli byl Laramie Peak vyznamnym orientacnim bodem na ceste pristehovalcu na zapad, protoze to byla prvni hora, kterou osadnici na sve ceste videli, uz nekde z hloubi plani Nebrasky. Prestoze to je k hore z Laramie vzdusnou carou tak 100 km, cesta je dost zabavna: da se jet bud 160 km po dalnici a pak 50 km po prasne "silnici", nebo 60 km po silnici a pak 100 km po prachu. Jeli jsme kazdou cestu jinak (cestou tam jsme jeste pro jistotu na tech krizovatkach zabloudili), no parada. Druhy den jsme byli v horach Snowy Range, ten je od Laramie kousek na zapad. Je to nejsevernejsi vybezek hlavniho hrbetu Skalistych hor, dosud zasnezene vrcholky jsou krasne videt z Laramie. Z lesnateho hrbetu vystupuje obrovska zasnezena skala jmenem Medicine Bow Peak, pod ni je rada jezer. Do hor vede krasna siroka silnice, je to mistni atrakce. Vylezli jsme na vrch, rozhled taky skvely. ****** O poslednim vikendu jsme zdolali nejvyssi horu severne od Denveru, Longs Peak (asi 4300). Nejvyssi vrchol Skalistych hor, Elbert Peak, je o neco jizneji a je asi o 100 metru vyssi, ale vystup na nej neni zdaleka tak zajimavy. Na Longs Peak totiz sice vede znacena cesta, ale jeji vrcholova cast moc jako cesta nevypada a obtiznosti pripomina ty tezsi partie hrebene Rohacu, akorat ze bez retezu a ve vysce pres 4000. V teto casti Skalistych hor je vcelku predvidatelne pocasi: v noci a dopoledne je hezky, v poledne prijde bourka a do vecera se vycasi. Vystup se proto doporucuje zacit ve tri rano, byt na vrcholu mezi devatou a desatou, a nejpozdeji do dvanacti sestoupit z vrcholove partie zpatky na cestu. Klicovym bodem je sedlo Keyhole neboli Klicova dirka, ktere ma diky previsle skale prekryvajici sedlo skutecne tvar klicove dirky - k ni vede cesta, za ni uz jsou jen skaly. Vyrazili jsme proto uz vecer, prespali v kempu pod horou a skutecne se nam podarilo vyrazit z parkoviste (2800) kolem pul ctvrte. Dobre je, ze vetsinu stoupani, tedy asi 700 metru nezazivnych serpentyn lesem, si clovek odbyde za tmy, coz utece celkem rychle. Rozednivat se nam zaclo kousek nad hranici kosodreviny. Klicove dirky (3900) jsme dosahli neco po sedme. Na vrchol to je vzusnou carou velice blizko, ale cesta traverzuje horu temer kolem dokola, protoze jediny schudny zlab je presne z druhe strany, takze zaverecna faze nam trvala pres dve hodiny. Na vrcholu jsme byli predpisove v pul desate, dolu jsme vyrazili trochu opozdene v 10:15. Poprve zahrmelo, kdyz jsme byli asi 200 metru od Klicove dirky, presne ve dvanact. Nahore je samozrejme nadherny vyhled, je videt strasne daleko, na Skaliste hory, na Denver, krasa. Nahoru udajne rocne leze asi 9000 lidi, sezona trva asi tri mesice (jinak je snih), takze neni divu, ze nas bylo na kopci asi 50. Nastesti vrchol je uplne placaty a ma rozmery priblizne fotbaloveho hriste (neprehanim), takze se tam vsichni dobre vejdou. Mel jsem trochu problemy s vyskou, nahore me trochu bolela hlava, ale cestou dolu to nastesti preslo. Fotky zatim nemam, ale muzete se podivat treba na http://www.mtnds.com/hikes/mrh/mrh20.html tak to tam presne vypada. V nedeli jsme byli na Sloupove hore (Pole mountain), kde se konaly zavody v orientacnim behu. Seslo se nas 14: jeden reprezentant, jeden byvaly reprezentant, asi ctyri pet zavodniku na slusne urovni, ja a zbytek takovi vicemene zacatecnici. Z toho se da vydedukovat, jak jsem asi skoncil. Byly tri kratke zavody, kolem 2.5-3 km. Vitez (stridave ti dva reprezentanti) to zabehl za zhruba 15-17 minut, ja za 20-25. Nejvic se mi povedl treti zavod, reprezentant mel zhruba 15, ja 20:30. Behalo se v prerii posete obrovskym mnostvim velkych kamenu, sem tam strom, semtam hajek, misty mensi lesik, krajina mirne zvlnena. Moc pekne. Prvni zavod byl docela tezky a moc pekne postaveny, zbytek byl o neco lehci. Po zavodech jsme jeli do Cheyenne, hlavniho mesta Wyomingu, do zeleznicniho muzea, ktere vyrobili v casti dnes jiz nefunkcniho ale pekne opraveneho nadrazi. Cheyenne vzniklo jako zeleznicni krizovatka a v muzeu jsou moc zajimave fotky z dob jeho zalozeni a rustu. Musim rict, ze ty fotky ze stavby zeleznice jsou jak vystrizene z Vinetua, Karel May nelhal :-) Fotky mesta zase jak z kdejakeho westernu (krome Sedmi statecnych, ty jsou z Noveho Mexika). Dnes byl Den nezavislosti. Po obloze nelitali ufoni, jak by se mohlo zdat ze znameho kasovniho trhaku, nybrz rachejtle. Americani slavili zalozeni statu. Ptal jsem se nekolika americkych spoluzaku, v cem to spociva, a vsichni shodne odpovidali, ze v spouste jidla a piti. Skutecne, mesto znatelne ozilo, vsude byla spousta lidi, v parku piknikovaly rodiny, domorodci prodavali limonadu, popkorn a ruzne cetky, hrala mistni kapela. Vecer byl ohnostroj. Soude podle mnozstvi opilcu v ulicich se ovsem zda, ze i ta kapalna slozka oslav je podstatna.