Deník z Parângu, Căpăţâni, Cozie

10.-21.9. 2000

ÚTERÝ

600 m.n.m.
Petroşani - průchod městem (přes most nad nádražím a stále vzhůru)
po silnici na Cabana Rusu (cca 2-3 hodiny)
po sjezdovce podle lanovky k chatě I.E.F.S (horní stanice)
Parângu Mic
Cârja
spíme v závětří v sedle mezi Cârjou a Stoiniţou
2300 m.n.m.
nahoru 1900, dolů 200

STŘEDA

výstup na Parângu Mare
sedlo Piatra Tăiată - pro vodu cca 100 výškových metrů dolů po cestě k plesu, 
 pramen je kus nad plesem
Setea Mare
sedlo Mohoru
traverz pod vrcholem Mohoru 
nocleh na sedle před Iezeru - k vodě cca 300 metrů pod Iezeru
2100 m.n.m.
nahoru 1200, dolů 1400

ČTVRTEK

přes Iezeru do sedla Urdele - salaš cca 200 metrů pod cestou, výborný sýr a mléko
po silnici doprava, cca 3 km
odbočuje se vlevo trochu nečekaně - sledujte velkou vyježděnou cestu
úbočím hor Papuşa, Cioara, přes vrch Micaia (nádherný rozhled na obě pohoří)
sedlo Olteţ = konec pohoří Parâng, začátek pohoří Căpăţâni
není voda, ani tam co tvrdí mapa! (vodu bereme z hnusné louže hluboko v lese pod cestou) 
nocleh na mýtině na horním kraji lesa cca půl km za sedlem
1800 m.n.m.
nahoru 600, dolů 900

PÁTEK

Nedeia (na vrchol se musí vylézt bez cesty) - asi nejvyšší hora Căpăţânů
sedlo pod horou Beleoaia
snažíme se obejít vrchol mohjutné hory Căpăţân, ale nakonec přeci jen lezeme na
 vrchol, protože na úbočí se těžko orientuje - ale je tam voda, i docela vysoko
Ursu - taky asi nejvyšší hora Căpăţânů
po stráni dolů a pak po "silnici" mezi Caurou a Valianem
do zalesněného sedla kolem salaše Curmătura 
kousek za salaší je u cesty hájovna a od ní kus dolů je pramen
spíme cca 2 km odtud dál po silnici = cca 10 km od východního konce 
 planiny na vršku hor (dál už jen lesy)
1800 m.n.m.
nahoru 700, dolů 700

SOBOTA

po 4 dnech pěkného počasí přichází mlha -> s mizernou mapou (čb kopie německé 
 válečné speciálky) nemáme šanci vědět, kde se na planině nacházíme
bloudíme v oblasti Preoty
zbytečně obcházíme borůvčím jakousi horu, pravděpodobně Geru 
 (přes hodinu na 1 km vzdušné vzdálenosti)
definitivně se ztrácíme za ní
scházíme z hřebene na domnělém konci hor
dlouho cestou (řádově 10-15 km) scházíme úbočím do údolí a pak dlouho údolím
občas je značka červený pás, chvíli červený trojúhelník, časem modrý pás, nejčastěji nic
přibližně na půli cesty objevujeme první domy s nápisem ministerstvo zemědělství,
 pracoviště Băile Olaneşti
spíme cca 2 km za nima
600 m.n.m.
[mapka oblasti čistá]
[mapka oblasti s přibližně zamalovanou trasou bloudění]
[mapka z deníku]
[mapa oblasti v rozlišení pro tisk] (dost velká, stáhnout jako link) - německá speciálka ze 40. let

nahoru 300, dolů 1500

NEDĚLE

další cca 2 a půl hodiny scházíme krásnými soutěskami do Băile Olaneşti
u prvních Olanešťských baráků je jít třeba vpravo přes řeku, pokračuje kolonáda
celkem pěkně upravená promenáda kolem pramenů minerálních vod (více či méně smradlavých)
končíme na náměstí (stánky, obchod, hospoda, příjemné městečko)
pokračujeme směr klášter Frăsinei (modrý pruh)
přes Olanešť nahoru, v sedle vlevo, za chvíli vpravo dolů do vsi 
 (značka se ztrácí, trochu bloudíme)
procházíme přes ves k silnici, která je v údolí cca 1 km za vsí a která vede 
 z nížiny ke klášteru
vlevo nahoru po silnici, po cca 1 km dolní kostel
u něj je voda, jdeme spát přes potok kousek nahoru do sedla nad klášterem
700 m.n.m.

pozn.: z Olanešti jezdí busy do Râmnicu Vâlcea každé cca 2 hodiny za 10000
[mapka]
nahoru 300, dolů 200

PONDĚLÍ

jdeme k hornímu klášteru (cca 1 km)
ženy dovnitř nesmějí, ale my se jdeme podívat, krásný výhled na klášter shora
je tam anglicky mluvící mnich
nejsou schopni nám vysvětlit cestu do údolí Oltu, takže nakonec "najímáme"
 za 120000 lei (6 lidí) místního chuďase, který nás tam dovede
jde se zkratkou lesem přes dva hřebeny - dalo by se jít i bez průvodce azimutem 
 prostě pořád na východ, je to vzdušnou tak 5-10 km - domorodcovy zkratky jsou 
 ale určitě pohodlnější (leč nepopsatelné)
za 2-2.5 hodiny jsme v Căciulatě, přeměstí Călimaeşti, taktéž známém lázeňském 
 místě (ale mnohem komerčnějším, protože tam je silnice a železnice a řeka)
od konce cesty (= u koupaliště) vlevo po hlavní silnici cca půl km je prastarý 
 klášter Cozia (prohlídka zdarma, stojí za to, prý jeden z nejvzácnějších v Rumunsku)
jdeme dál cca 2 km ke klášteru Turnu (přes gigantickou přehradu na Oltu, všude šipky)
po jeho prohlídce nahoru po červené do sedla Troiţa
a pak ještě cca hodinu dál po červené
nocleh v lese u vyschlé studánky a boudy
800 m.n.m.
[mapka]
nahoru 900, dolů 800

ÚTERÝ

po červené až na chatu Cozia (je mlha, není nic vidět)
hospoda (prší)
úplný vrchol kopce je od chaty vlevo, nahoře je barevný kříž z trubek
 (cca 200 metrů daleko, 50 vysoko)
dál po modré dolů, docela prudce
scházíme ke klášteru Stânişoara
klášter je pěkný, ale vypadá opuštěně, je u něj voda
zpět na hřeben se nám nechce (min. 400 výškových metrů nahoru), byť modrý trojúhelník
 do Calimanešti asi funguje
jdeme zpět do sedla Troiţa, tam nocleh v kapličce
inzerovaná studánka je vyschlá
600 m.n.m.
nahoru 900, dolů 1100

STŘEDA

po modrém pruhu dolů do Căciulaty, obchod
po silnici do Călimaneşti 
odpoledne vlakem domů...
nahoru 0, dolů 300


autentický deníček: [1. část], [2. část]

[jiné cesty do Rumunska]
[moje houmpejdž]