Nejakou nahodou se mi povedlo zjistit, ze se pobliz Nashvillu kona mistrovstvi v rogainingu. Po delsim hledani se mi tez postestilo najit kumpana na cestu, madarskeho kolegu Tivadara z computer science departmentu.

Zavod zacal tim, ze jsme na puli cesty autem zjistili, ze je v Indiane o hodinu posunuty cas (tim spatnym smerem samozrejme), prestoze se jede z Nashvillu presne na sever. Nakonec jsme tech 200 mil urazili v case 2:45, takze jsme tam dokonce byli ctvrt hodiny pred vydejem map.

Kdyz jsme dostali mapu, mel jsem pocit, ze nemuze byt zadny problem vysbirat vsechno - prostor mel rozhlohu zhruba 6x7 km, 28 kontrol, 660 bodu (kontroly po 10 az 50 bodech). V cem asi bude problem jsem tusil: celkova neprostupnost terenu a absence cest.

Prvni hodina a pul byla fajn - navstivili jsme 6 kontrol (16-24-26-25-27-38), posbirali 120 bodu a stale se jeste zdalo, ze nemuze byt problem posbirat vsecko. Za kontrolou 38 jsem objevil na strome deseticentimetrovou strasilku (takovy ten brouk co zije v akvarku a vypada jak vetev). Tim ovsem na dlouhou dobu skoncil pohyb po cestach a pristich ctyri a pul hodiny jsme stravili v dzungli. Sebeh na 40 byl jeste v skoro pohode, prostup zarostlym udolim na 30 taky jakz takz. Pri postupu na 31 jsme udelali chybu, ktera nas stala tak 20-30 minut - omylem jsme sebehli z hrebene do udoli (ta cesta na mape v realu neni). 42 bylo na dne strme soutesky, kam jsem sjel paradne po zadku. Po prostupu krasnou strzi to zaclo. To udoli, ktere je mezi 42, 41 a 48, je obtizne porstupna dzungle, kde se da pohybovat prakticky jen korytem potoka (ta cesta na mape neexistuje). Viditelnost tak 50 metru, spousta ryh, kup, bocnich udoli... rozhodne jeden z nejobtiznejsich terenu, kde jsem se kdy orientoval. Sli jsme to v poradi 41-48, protoze jsme chteli pokracovat na 57, ale cas nam to jiz nedovolil - 48 jsme razili v 4:05. Dalsi postup byl prudkym svahem a pote bocnim hrebenem, kde misto cesty, co je na mape, roste vsude americka (= daleko daleko horsi) varianta ostruziny (ostruzinu lze se stestim pretrhnout nebo vyrvat; tohleto ne). Od kontroly 35 naopak vede dolu do udoli velmi pekna cesta, ktera neni na mape. Prostup udolim na 36 byl nekonecny, opet bylo treba jit vicemene korytem potoka. Dale nahoru na obcerstvovacku, asi kilometr po silnici (na mape jako pesina) a pak sestup zarostlou souteskou na 37, kde Tivadar potkal obrovskou barevnou zelvu. Cestou zpatky nahoru na cestu jsem nasel pro zmenu svitive zeleneho hada, vypadal jak zele, ale nejspis byl zivy, ale radsi jsem nezkoumal jak moc, protoze vypadal dost jedovate. Tim jsme se definitivne rozloucili s dzungli. Bylo 6:20, casu malo. Sebehli jsme po nezpevnene silnici dolu a chteli jit na 12, jenze krizovatka severne od 12 vypada v realu uplne jinak (zajimalo by me jak), takze jsme netrefili tu spravnou cestu a objevili jsme se, uz notne nervozni, v 7:00 na 13. Je skvele, ze jsme nakonec zabloudili na znacene ceste... Vratili jsme se po znacce na 12 a chteli to vzit pres 10 a 11 do cile. Protoze se zaclo stmivat a to co je znacene na mape bile neni louka, nybrz neprostupny les, nevzali jsme cestou nic a v 7:40 byli v cili.

Zavod se mi libil moc. Velmi obtizny, vubec neslo o to kdo umi rychleji bezet (bezet totiz skoro nikde neslo) - tedy pravy opak letosniho ceskeho rogainingu. Na druhe misto nam stacilo ujit zhruba 30 (!) kilometru, na prvni by byvalo stacilo o kilometr vic (dojit si pro 57, ktera byla sice 500 metru daleko, ovsem na druhem brehu hlubokeho dzungloviteho udoli, takze by to nejmin 30-40 minut vzalo...)

Prostor zavodu byl velice krasny - trochu podobny Apalacskym horam, akorat kopce nejsou tak vysoke. Les je daleko divocejsi a rozmanitejsi nez u nas - zadna umele pestovana smrkova monokultura jako v Cechach, nybrz totalne smiseny les, desitky druhu stromu a podrostu. Zvlast to vynikne na podzim, kdy je kazdy strom jinak barevny. Akorat oranzove kontroly se na pozadi oranzovo-zluteho ponekud ztraceji, meli by delat podzimni zelenou variantu :-)

Mapa: