D O P I S Y   Z   N A S H V I L L U   2

Od pulky zari do konce listopadu pobyvam opet na Vanderbilt University v Nashvillu, kam me pozval prof. McKenzie. Z mejlu rodine a pratelum jsem vybral par zazitku hodnych pozornosti.

FOTKY:

***

Tak uz jsem tady. Let byl tradicne hrozny, trvalo to 19 hodin. Nejhorsi byl odlet z New Yorku, protoze nas nechali stat 2 a pul hodiny na runwayi, o zizni a o hladu, jeste ze jsem predtim zasel na letisti na pivo do hospudky s vyhledem na Manhattan :-) a snedl ty propasovane bagety, ktere kupodivu ten pes co mi cuchal na celnici k batohum nenasel :-) Jinak sluzby Delty a Continental jsou uplne stejne, takze od hladu me zachranilo jenom to, ze jsem skoro celou dobu ve vsech letadlech spal - jit spat pred odletem na 3 hodiny je dobry napad, to si musim pamatovat a vsem doporucit. Tady je strasne vedro ale jinak prima. Byt mame velky lec uplne prazdny, takze zatim spim na karimatce na hole podlaze.

***

Pracovni prostredi se tu podoba o dost vic firmam nez (ceske) skole. Doktorandi tu maji svoji cast podzemi, organizovanou priblizne tak, ze uprostred je mistnost s velkym stolem, tabuli a pocitacem a okolo jsou kancelaricky po zhruba trech lidech + jeste dalsi mistnustka s pocitacem + mala seminarni mistnost. Akorat lab s poradnyma pocitacema je o dve patra vyse (tj. 1 patro nad zemi). Takze jsme tu vsichni pekne pohromade. Kupodivu tu vetsina lidi travi vetsinu dne, coz moc nechapu, protoze klid na praci tu neni uplne ideaalni, ale zase ma clovek mnohem lepsi prilezitost konzultovat jakykoliv problem s nekym, kdo je na tom podobne, pripadne nepatrne lepe nez ja. Coz je vec, ktera mi v Praze chybi ze vseho nejvic - tam jsem jediny student ve svem oboru, zatimco tady je jeste Marcin. Asi je fakt chyba, ze v Praze chybi mistnost doktorandu - jsme tam roztrouseni po katedrach a napr. na te nasi ani nemam svoji zidli, natoz pocitac.

***

V sobotu jsme byli nakupovat, protoze jsem potreboval zidli a matraci na spani. Je tu takovy zajimavy fenomen, jmenuje se to yard sale nebo garage sale. V jinak poklidnych ctvrtich, kde normalne neni vubec nic zajimaveho, se v sobotu dopoledne zacne rojit spousta lidi a v nekterych domech se otevrou prodeje ruzneho haraburdi, vetesnictvi kombinovane se second handem. Da se tam koupit vsecko mozne, ale prevazne nadobi, nabytek, obnosene veci, lampy a tak. Hlavni vyhoda je, ze to je smesne levne, treba talir za pul dolaru, sklenicka za desetak, obleceni po 5$ a tak. Vetsina veci je nepouzitelna, ale kdyz ma clovek trpelivost, tak toho dost sezene. Samozrejme ze vetsina lidi koupi krome te jedne veci co potrebuje jeste spoustu co vubec nepotrebuje. Ja jsem nakonec koupil zidli za $10, matraci za $15 (podobna stoji ve Walmartu $50), ale taky sombrero za $3 a radio za $2 (nastesti nejsem uplne toho typu) a decku za $1 na kreslo, ktere jsem dostal den predtim zadarmo. Kamaradi koupili napr. toaster za $5, krasne stare sklenice na mouku/testoviny/apod. $1/kus. Akorat nez jsme sehnali tu moji matraci, coz byl hlavni ucel akce, tak jsme navstivili tech prodeju snad 30, coz obvykle znamena objet pomerne velky kus mesta, ale nastesti jsme se den predem v novinach dozvedeli, ze v jedne ctvrti se chysta velka akce a tudiz tech 30 prodeju bylo otevreno na par ulicich...

Pak jsme vlastne jeste byli odpoledne na Farmer's market, coz je skoro jako trznice s levnym ovocem a zeleninou, za velmi slusne ceny, asi trikrat levnejsi nez v supermarketu, tedy skoro jako u nas. Skoda ze to je dost daleko na to, abych tam zajel na kole. Jeste me nekdy musej vzit na ruskou benzinku, ktera je vehlasna tim, ze tam maji prave evropske jidlo - napr. Madari si tam jezdi pro madarskou cabajku, Rusove pro nakladane okurky a tak.

***

Roste tu strom, ktery nazyvam tenisakovnik. Rostou na nem (celkem logicky) tenisaky. Jsou to takove koule, maji uplne stejnou zlutozelenou barvu jako tenisaky, jsou nepatrne vetsi, vazi ovsem aspon pul kila. Docela nerad bych s tim dostal po hlave, a to ani kdybych nosil prilbu... myslim ze i do auta to muze udelat celkem diru kdyz to spadne. Vevnitr to ma takovou duzninu a velkou pecku. V zivote jsem nic podobneho nevidel...

***

V nedeli jsme byli raftovat na rece Ocoee, uplne v jihovychonim rohu Tennessee, par kilometru od hranicniho bodu s Georgii a Jizni Karolinou. To je ta reka co v roce 1996 vyhrala Hilgertova olympiadu a co byl Pollert druhy. Nikdy jsem na raftu nejel, tak jsem nevel co cekat, ale docela to predcilo me ocekavani. Jeli jsme dva useky reky, oba tak 8 km, kazdy trval pres dve hodiny. Horni usek byl casto plochy, ale obcas prisly pereje, nekdy i relativne tezke, hlavne v te casti co se jela olympiada. Tam je zrovna ta reka uplne znicena, protoze kvuli olympiade, aby udelali trat tezsi, vybetonovali asi kilometr koryta a nahazeli do nej tisice tun kameni aby vytvorili umele pereje. Ale zbytek reky je hrozne krasny, kolem neporusena priroda, krasne lesy Apalacskych hor... Dolni usek je perejnaty cely, takze je zabavnejsi, i kdyz tam nejsou tak tezka mista jako nahore. Pro znalce, nejtezsi perej je ta na olympijske trati a ma WW5, ty ostatni jsou WW2-WW4 (aspon to tvrdil pruvodce; netusim ovsem, je-li znaceni obtiznosti stejne jako u nas).

***

Objevil jsem obchod s armadnimi prebytky. Maji tam levne kdejake vybaveni do prirody a taky spoustu levnych reklamnich materialu. Nehcete nekdo dovezt treba tricko s napisem US Marine a obrazkem krizniku pri zapadu slunce za $7.50? :-) K mani tricka s nejruznejsimi napisu typu Army, US Air Force, Security (cerna a khaki), vlajky americke ci jednotlivych armadnich divizi, satky s americkymi narodnimi motivy a spousta dalsich zbytecnosti za minimalni ceny :-)

Ve meste se objevil novy most pro pesi. Vypada krasne, je nasviceny, nabileny, vydlazdeny, proste to ma byt mestska promenada. Podle me ma jedinou chybu: jeden konec je mezi zborenistem, parkovistem a fabrikou (i kdyz asi jen 100 metru od konce Broadwaye, hlavni ulice v centru kolme na reku) a druhy konec je uprostred obrovskeho parkoviste, ktere se rozprostira kolem fotbaloveho stadionu (krome nej v okoli nic neni, akorat dalnicni krizovatka a byvaly pristav).

***

V sobotu jsme byli horolezit na Foster Falls. Ne ze by me znovu zaclo nejak extra bavit lezeni, ale zajimalo me, jak se leze v Americe. Kupodivu uplne stejne jako u nas, akorat jsou ty skaly mozno o trochu vice zajistene. Misto kde jsme byli byl pas skal podle horni hrany jednoho udoli, asi kilometr dlouhy, z piskovce, cesty zhruba 20 metru dlouhe. Spousta lidi - lezeni se pry v posledni dobe stava popularni a v Tennessee neni zrovna mnoho prilezitosti. Tohle bylo 2 hodiny jizdy z Nashvillu (asi 160 km) a je to pry asi druhe nejblizsi. Ale jinak pekne.

***

Nejakou nahodou jsem zjistil, ze se relativne nedaleko od Nashvillu kona Lewis & Clark Cup, letos poradany jako mistrovstvi USA v rogainingu. Nakonec jsem sehnal jednoho Madara, ktery byl ochoten do toho se mnou jit, a tak jsme vyrazili jako tym Rakousko-Uherska na osmihodinovou trat. Podrobneji ZDE.

***

Meli jsme vikend a dva dny volno (tzv. October break), tak jsme s kamarady Slovaky vyrazili na jih. V patek jsme jeli do Birminghamu (hlavni mesto Alabamy), kde se konal v klubu Zydeco kdesi na predmesti koncert Dirty Dozen Brass Bandu, coz je sest cernochu s trumpetama, bubenik, kytarista a klavesak. Hrali dobre. Klub kolegove prirovnali ke kulturnimu domu Petrzalka, ale neznamena to ze by byl spatny, jen takovy trochu betonoveho vzhledu. Sal byl v patre, v prizemi byla hospoda, kde hraly tri televize, na jedne bezel fotbal (ten jejich), na druhe baseball a na treti box.
Rano jsme jeli do blizkeho statniho parku Oak Mounatain, kde hrstka nadsencu z Birminghamu porada kazdy mesic zavody v orientaku. Blize se lze docist TADY.
Navecer jsme se presunuli na Floridu k mestu Pensacola - jde o takovy ten severozapadni vybezek Floridy, co si asi nikdo u nas nemysli ze je Florida a s tou Floridou kolem Miami ma pramalo spolecneho. Je tam celkem pekne - teplo, more, baziny a jezirka. Spali jsme v parku Big Lagoon, uprostred baziny par set metru od more. Vecer jsme zasli do restaurace na morske potvory. Rano jsem vstal na vychod slunce, coz byl dobry napad, protoze se velmi zahy udelalo vedro. Prosli jsme baziny a popojeli par mil vedle na plaz se vykoupat. Vzdych mel tak 30, voda mohla mit 25... (pripominam, ze bylo 20. rijna). Navecer jsme se presunuli do New Orleans. Spali jsme na predmesti s legracnim nazvem Westwego, kde je jakysi State Park Bayou Segnette, kde ovsem neni nic nez kemp. Vyhoda je, ze do mesta to je autem 15 minut.
Prvni i druhy vecer a dalsi dopoledne jsme stravili ve meste. Je to fakt mesto. Jsou tam chodniky a jezdi tam tramvaje, tedy vec v Americe nevidana. Po ulicich dokonce chodi lidi, i kdyz to teda asi jsou prevazne turisti. Centrum sestava z French quarter, coz je neco jako stare mesto, na zdejsi pomery zrejme velmi stare, par mrakodrapu hned vedle a nabrezni promenady. Ve French quarter jsou prevazne hospody a hudebni kluby. Jazz se tam kupodivu moc nepestuje, prislo mi, ze hraji zejmena to, co turisti chteji slyset... na hlavni ulici je jazz slyset akorat z podniku s legracnim jmenem Klub za zachovani jazzu.
Zbyly den jsme stravili ve State parku Tickfaw, kde jsme si pujcili kanoi a vyrazili do bazin. Baziny jsou pekne, z kanoe obzvlast. Zije tam spousta zviratek, ale jsou velmi placha. Zelvy sedavaji na pahylech trcicich z vody, ale kdyz se priblizi lod, tak skoci do vody. Ziji tam ruzni ptaci, mimo jine capi a volavky a jeste jeden ptak podobneho tvaru, ale se zahnutym zobakem. Rikali jsme mu kocab, protoze kamaradi Slovaci si mysleli, ze kocab je v cestine nejaky ptak. Taky tam je spousta veverek a podle ceduli i lisky a skunkove. A taky krokodyli. Potkali jsme jednoho, az uplne na zaver, skoro uz jsem neveril. Mel necely metr a odpocival na brehu. Kdyz jsme se vynadivali, tak jsme ho pocakali a overili jsme, ze je zivy a umi plavat, a to i pod vodou. Kdyz plave, tak ho lze dohnat na kanoi, ale kdyz se zmeni v ponorku, tak to je na lodi bez sance.

***

Byl jsem uz dvakrat na hokeji. Poprve na prvnim zapase sezony proti Anaheimu uz pred 14 dny, podruhe ted v sobotu na Coloradu. Chtel jsem napsat report uz pred casem, ale byl jsem z toho zapasu tak znechucen, ze jsem nic nenapsal.
Na Anaheimu jsem byl uz na jare. Zatimco predtim to byl prumerny klub, ktery se sotva dostal do play-off, ted prijel s puncem vicemistra. Tym se ovsem nijak radikalne nezmenil a herni projev uz vubec ne. Prvni tretina byla priserna. Byt to v Cechach, tak uvazuju, ze pujdu domu. V druhe a treti tretine se uroven hry vysplahla az k mirnemu nadprumeru toho co lze videt v Pardubicich, lec lepsich zapasu uz jsem videl spoustu. Hra na nahodu, neschopnost vystrelit, vymyslet originalni akci... proste nic co by clovek nevidel bezne u nas. Vokoun tentokrat zachytal perfektne. Nashville vyhral 3:1, ale neznamena to ze by byl mene spatny nez souper.
Colorado byl znatelne lepsi souper. Prisli jsme o pet minut pozde, cimz jsme sice (radi) prisli o hymnu, ale taky o zacatek zapasu. Behem minuty (tj. v seste minute) se zas ten idiot Brookbank popral, stejne jako v zapase s Anaheimem ted i na jare. Nechapu, k cemu je ten hrac dobry. Prvnich 15 minut se vic prali a faulovali nez hrali, bylo to divne. Ale kdyz nahodou Colorado hralo v peti, bylo znat, ze (nekteri) jejich hraci jsou o tridu lepsi nez domaci. (Moc jsem strategii COlorada nepochopil: podle me by mel hru a moralku nepritele rozbijet slabsi tym, a nikoliv silnejsi. V NHL mi nejak nedochazi vic veci.) Pak konecne zacli hrat a od te doby to chvilema vypadalo jak na mistrovstvi sveta proti Japonsku. Utok Forsberg-Hejduk-Tanguay a utok Selanneho (obvykle se Sakicem, trochu to mixovali) si mohl delat absolutne co chtel. Stalo se nekolikrat, ze v utocne tretine vydrzeli pres minutu, stihli parkrat vystrelit a Nashville nebyl schopen ani vyhodit - horsi nez presilovka. Paradni goly dali Selanne, dva Hejduk a Forsberg. Na druhou stranu, pokud hral treti nebo ctvrty utok, situace se skoro vyrovnala a domaci se dostali do par akci. V pulce zapasu snizovali na 1:3, golman Colorada byl jednoznacne nejslabsi clanek tymu. Po dvou tretinach to bylo 1:4, nasledkem cehoz v treti tretine posilalo Colorado na led spis slabsi utoky, takze byli sice porad lepsi, ale ne uz o tridu. Nastesti Nashville pomerne brzo snizil na 2:4 a tesne pred koncem pomerne stastne na 3:4, takze zapas skoncil prekvapive tesne - celkem 3:5, hosti se trefili do prazdne brany. Kdyby to bylo 10:3, nemohl by se nikdo divit. Vokoun byl dobry, narozdil od obrany. Ale hokej byl fantasticky. Nashville nebranil na modre a nenicil hru, jak je u nas zvykem, takze dal vyniknout akcim coloradskych hvezd. Takhle nejak jsem si NHL predstavoval.

***

V nedeli jsem jel na vylet do jeskyne Espey Cave, poradany univerzitou. Zazitek velmi podobny Hardins Cave, ctenar si muze osvezit pamet zapisem z jara. Jeskyne se nachazi v okrese Cannon (mysli se tim skutecne kanon s carkou nad o), coz je kdesi uprostred niceho uprostred Tennessee. Je tam stejne krasny les jako vsude jinde, ani krajina nevypada jinak - roztrousene baraky kolem silnic, vypadajici spis chude nez bohate, zadne hranice ci centra vesnic, obcas louka s kravama. Vstup do jeskyne je na konci zalesneneho uzkeho udoli, je tam kus skaly a v nem klasicke velke okno s vytekajicim potokem. Jeskyne ma tvar koryta potoka s dvema rovnobeznymy tunely, takze se da jit jednim tam, druhym zpet (na nekolika mistech se krizi a slevaji, ale zhruba to tak funguje). Voda tam skoro neni, bahna primerene, krapniku taky. Dlouhe to je asi 1.5 km, ma to par odbocek, takze jsme vevnitr vydrzeli skoro 5 hodin. Krome netopyru jsme v jeskyni potkali taky mloka a krikity, coz jsou takovi odporni pruhledni krizenci pavouka, svaba a kobylky.

***

Z casti ze zvedavosti, zcasti z nedostatku lepsi nabidky jsem vyrazil na death metalovy koncert. Zahraly nam kapely Plizivi hajzli, Poprava dobytka a Bohovrazda. Jiz vyse vstupneho davala tusit ze pujde o nevsedni zazitek. Prvni predkapela nicim vyrazne neprekvapila, nicmene druha jiz davala tusit, ze slo o dobre investovane penize. Frontman Popravy dobytka zaujal rozsahem i intenzitou revu a zejmena nasazenim, s jakym jej produkoval. Death metalova kytara a basa, bez snahy o melodii ani o vyrazny rytmus napadite podbarvovala rev. Zlatym hrebem vsak samozrejme byla Bohovrazda, ktera k ortodoxnimu projevu pridala i ortodoxni vzhled. Dva vlasaci a jeden vousaty plesatec produkovali cisty death metal, v zavratne rychlosti busili do kytar a frontman blil do mikrofonu sec mu hrdlo stacilo. Zpevakovy proslovy mezi pisnemi byly nezvykle srozumitelne (napriklad: "Tak tady v tom zkurvenym Nashvillu jsme poprvy!!!" (jasot) "A dalsi pisen, vy hovada, se jmenuje Ukrizovani!!!"). Akorat mohli hrat dele nez hodinu. Navstevu nektereho ze ctyr nemeckych ci dvou rakouskych koncertu v ramci evropske casti turne by si ctenar nemel nechat ujit. :-)

***

Probehl Helloween. Obdobi pred Helloweenem pripomina dobu predvanocni. Akorat sklebici se Santa Klaus je nahrazen sklebicima se dynema a cervena vyzdoba je nahrazena vyzdobou svitive zelenou a svitive oranzovou, kterezto barvy zrejme v Americe symbolizuji strasidla (oranzova je zrejme kvuli dynim, zelenou jsem neodhalil). Jiz mesic pred udalosti se pred obchodaky valeji hromady dyni na prodej, za $4-5 kus. Po udalosti je nabizeji zdarma jen aby se jich zbavili. Samotny vecer je pomerne romanticky, kdyz jsem jel vecer ze skoly, po ulicich chodila vsemozna strasidla a vypadalo to jako na Mikulase, akorat ze tech masek je vic druhu a nemikulasu je naprosta mensina. Vlastne me napadlo, ze to je jedina prilezitost jak potkat na ulicich jine lidi nez houmlesaky. Kdyz jsou na ulicich lidi, tak to mesto vypada docela prijemne. Strasidla obvykle smeruji na nejakou party. Ja jsem na zadnou nesel, nebot nejsem pritelem maskarnich veceru a navic jsem byl znacne znaven (pilnou praci samozrejme :-)

***

Uderila vedra. Vcera, dneska (=2.11.) a pry i zitra je 28 stupnu bez mracku. Nekde jsem cetl, ze na stredozapade (to je trochu na zapad odsud) se lamou teplotni rekordy. Hezky je tu pry v tuto rocni dobu i normalne, ale 28 ne. Ostatne tak teplo bylo naposled pred mesicem. Jenom si nemuzu zvyknout na to, ze v 16:30 uz je tma, i kdyz je porad vedro... Potkal jsem tu Americana, ktery umi cesky a navic pochazi z Franklinu, coz je kousek od Nashvillu. Uci se slavistiku na Princetonu, umi bezvadne rusky, cestinu teprv zacina. K rustine se pry dostal tak, ze si precetl Dostojevskeho a chtel si to precist v originale. Vcera jsme byli na pikniku. Madari nam uvarili pravy madarsky gulas. Je stejny jako cesky, akorat jsou v nem navic rajcata a neji se k nemu knedliky, nybrz chleba. Byli jsme v jakemsi state parku 100 km od Nashvillu, protoze to je nejblizsi misto, kde maji verejne ohniste jineho typu nez zelezna krabice na stojanu, nad kterou nejde zavesit kotlik. Taky tam maji prehradu, v ktere Asot chytil okouna. Pak tam je jeste les a jinak nic. Jestli mi neco chybi na jejich prirode, tak to jsou stanky s obcerstvenim (gulas byl fajn, ale pivo by k nemu bodlo). Vsechny state parky jsou striktne nekomercni, na pikniky jsou skvele zarizene, lec vse co chces snist a vypit si musis prinest sam. Alcohol and drugs prohibited.

***

Vyuzil jsem vcera (3.11.) posledniho letniho odpoledne a jel se podivat k prehrade Percy Priest Lake, coz je asi posledni prirodni zajimavost v dosahu odpoledniho vyletu na kole, kde jsem jeste nebyl. Prehrada je na vychodnim kraji Nashvillu, tedy asi 25 km od skoly. K hrazi to trvalo neco pres hodinu, pak jsem jel asi hodinu podle prehrady a pak to trvalo hodinu a pul domu. Prehrada, nevim proc, patri armade, ale nijak se to neprojevuje. K vode se da sejit na par verejnych mistech, vetsina pobrezi je ovsem soukroma. Znovu si clovek uvedomi, jak giganticke a jak ridke to je mesto. Tam jsem jel po Elm Hill Piku, ulice rovnobezne s dalnici a tedy ne tak strasne frekventovane (jen cytrproud), ridce obestavene benzinkami, obchody a administrativnimi budovami, obcas v bocnich ulicich byly videt i obytne domy. Kolem prehrady je vsude les a civilizace na dohled skoro zadna, sem tam domek a sem tam neco pripominajici nase satelitni milionarska mestecka. Zpatky jsem se snazil jet nejakyma bocnima ulicema, takze jsem skoro celych 30 km projizdel typickymi "lesnimi ctvrtemi", kde jsou prevazne male domky zasypane barevnym listim z vsudypritomnych obrovskych stromu. Problem cesty byl pouze v nekterych tezko prekonatelnych prekazkach: napriklad pres hlavni seradovaci nadrazi a prilehlou dalnici vede strasne malo mostu, takze jsem musel prejizdet po jednom osmiproudem. Na kole nic moc, ze vsech stran odbocuji a najizdeji auta na dalnici... natoz kdybych chtel jit pesky.

***

Posledni slunecnou nedeli jsme vyuzili k vyletu k Virgin Falls v strednim Tennessee. Zajimavosti teto stezky je, ze se nenachazi v zadnem state parku, nybrz na soukrome pude. Nemala cast Tennessee patri papirnam Bowater, ktere na svych pozemcich pestuji les stejnym zpusobem jako jini zemedelci pestuji treba travu, akorat sklizeji trochu mene casto. Les se vysazi, necha byt a po 50 letech plosne vykaci. Krasne vysoke stromy nepotrebuji, protoze je stejne semelou na papir, takze les je divoky, plny krovi a ruznych druhu stromu, ktere by se jinak na drevo pestovat nevyplatily. Pozemku maji mnoho, takze zivi asi deset papiren po celych USA. Protoze se v lese 50 let nic nedeje, a mozna taky proto, ze maji spatne svedomi z niceni prirody, vybudovali na par mistech stezky, po kterych dovolili chodit lidem (dokonce zadarmo!). A dokonce, na par extremne zajimavych mistech zridili rezervace, rikaji jim pocket wilderness, kde se rozhodli prestat kacet provzdy. Virgin Falls jsou jednou z nich. Vlastni cesta od parkoviste trva asi dve hodiny, jde se celkem peknym udolim, kde posledni sklizen probehla zhruba pred 30 lety. Uprostred je asi desetimetrovy vodopad, ktery je zajimavy tim, ze kdyz voda spadne dolu, tak se rovnou vsakuje do zeme a dal tece kus pod zemi. Stejne jako vsude jinde v strednim Tennessee, i zde je kras. Vlastni Virgin Fall je neco, co jsem jeste nevidel. Ricka, na ktere ten vodopad je, ma delku priblizne 25 metru horizontalne a 40 metru vertikalne. Vyteka z jeskyne, po tech petadvaceti metrech pada do propasti a v ni znovu vteka do jeskyne. Dokud clovek nedojde az k vodopadu, vubec to nevypada, ze by nekde pobliz mohla teci voda. Misto je to velmi krasne, akorat nedokazu pochopit, proc k nemu nepostavili silnici a nevybiraji vstupne. Kupodivu ani v americkem prumyslu jeste nevymreli lide s peknym vztahem k prirode.

Mimochodem, uz chapu, k cemu potrebuji papriny tolik lesa. Zacaly nam chodit na ukazku zadarmo mistni noviny The Tennessean. Kazdy den maji asi 50 stran, a v nedeli, kdyz jsem cekal, ze uz konecne neprijdou, prislo asi 200 stran. Nechapu, kdo to muze cist, ale je fakt, ze ctyrstrankovou prilohu s komiksama jsem ocenil :-) Bohuzel rozumim akorat Garfieldovi. Ostatni maji budto nesrozumitelnou anglictinu, nebo nesrozumitelny humor (nejcasteji zrejme oboji).

***

Posledni vikend lilo jako z konve, a tak jsme misto na vylet sli do hospody. Myslim, ze v ramci poznavani americke kultury je absolutne nutne videt aspon jednou zapas americkeho fotbalu. Sli jsem do Sam's place, kde promitaji fotbal na platno. Vedle platna staly jeste dalsi 4 televize, v kterych paralelne ukazovali dalsi 4 zapasy. Po pravde receno, v kazdem okamziku byla nejmene na dvou z tech peti programu reklama, coz znacne vypovida o tom, jaky hlavni zazitek si clovek odnese. Ale bylo to o dost lepsi nez jsem cekal. Ta hra je velmi zajimava a kdyby se hrala v Evrope a tudiz nebyla prerusovana kazde dve minuty trema minutama reklam, tak by by byla zajimavejsi nez nas fotbal. Zajimave je, ze ma velmi jednoducha pravdila, ale velmi komplikovanou taktiku. Je neuveritelne, jak se hraci dokazou navzajem blokovat a delat misto pro toho co bezi s balonem, jak maji presne naucene situace a dokazou si prihrat i kdyz jsou uplne blokovani. Tennessee ma jeden z nejlepsich tymu v Americe (neboli na svete, jak rikaji mistni), mistni veri, ze budou hrat finale. Bylo videt, ze jsou o mnoho lepsi nez Jacksonville, nasledkem cehoz se moc nesnazili a pote co v tretine zapasu vedli 10:0 toho uz mnoho nepredvedli a malem remizovali - na konci byl Jacksonville dost blizko vyrovnani. Atmosfera v hospode byla kupodivu docela dobra, rozhodne lepsi nez na hokeji. A to mistni rikali, ze kdyz neprsi, tak prijde lidi jeste o dost vic. Jo a ty reklamy jsou o dost zabavnejsi nez u nas, mame se jeste co ucit :-)

***

Prisel nam vypeceny hromadny mejl od university.

***

Ostatni zaztiky z Nashvillu jsou zde.
Homepage je zde.