Těrskej Alatau (Terskey Alatau)

Těrskej je velmi populárním cílem, určitě to je nejnavštěvovanější hřbet Cetrálního Ťan-Šanu. V otčetech se tak dá najít informace prakticky k jakémukoliv smysluplnému sedlu. Uvádím proto jen pár infomací, které se těžko hledají.

Mapy: hřebenovka, topografická (1:100000) 11-44-049, 50, 51, 61, 62, 63, 73, 74, 75 (event. K-44-xxx)

Projitá trasa ("The best of severní strana Těrskeje"):
1. údolí Džety-Oguz - údolí Tělety záp. hned nad baraními lby
2. - sedlo Ozernyj (3800, 1B) - údolí Tělety vých.
3. - údolí Ontor, pod ledovcem
4. - sedlo Ontor (4000, 1B) - údolí Keltor těsně pod ledovcem
5. - alplágr Karakol
6. - jezero Alakel - sedlo Panoramnyj (3700, 1A) - pokus o pik VLKSM - vých. konec jezera Alakel
7. - sedlo Takyrtor (4000, 1B) - řeka Arašan
8. - Altyn-Aršan

Denně jsme chodili okolo 10 hodin (včetně přestávek), akorát sedlo Ontor trvalo skoro 14 hodin.

Podrobné: 1-5, 5-6, 4-5, 6-8

Sedla:

Ozernyj (1B): Klíčovým místem jsou baraní lby na konci doliny Tělety záp. Nejlépe se obejdou po suti a trávě zprava, viz obr. 1. Nad nimi je možné postavit zhruba pět stanů na posledních travnatých plošinkách. Od jazyka ledovce jsme se drželi levé strany ledovce (z našeho pohledu). Sedlo je naprostý choďák.

baraní lby

výstup

sestup

Ontor (1B): Přechod je mnohem delší než vypadá. Spali jsme před jezerem pod jazykem ledovce (asi 2km před jazykem), kde je tráva, ale pohodlně lze přespat i za jezerem, přímo pod nástupem. Drželi jsme se nejprve uprostřed východní větve, později jsme přešli napravo pod pik Džigit, ale v závěru jsme kvůli lavinovým svahům opět přešli doprostřed. Vlastní sedlo je cca 50 metrů výšvih po sypké suti, nepříjemné. Jinak choďák. Z druhé strany je dobré se držet co nejvíc vlevo na kraji ledovce až dolů. Nocleh ještě nad soutokem obou Keltorů, první travnaté plošinky.

Epjura (2A): Je na ní krásný výhled z ledovce Keltor. Prý jedno z nejhezčích ne moc těžkých sedel.

Takyrtor (1B): Popis v ruštině je ZDE.

výstup

sestup

Mosty, brody: Na mapách je spousta mostů, ale v reálu jich moc neexistuje.

• V dolině Džety-Oguz existují mosty minimálně do Tělety záp. - tam projede auto. Pak už zřejmě ne. Řeku Tělety záp. lze brodit, ale ne suchou nohou, a to ani tak vysoko, jako baraní lby. Nad nimi už jo.
• Řeka Ontor brodit bez jištění nejde, a to až po výtok z ledovce.
• Řeka Keltor brodit bez jištění nejde až po soutok jejích dvou větví. Přes Keltor vých. jsme přeskákali suchou nohou. U koše, tam kde se odbočuje na Panoramnyj, je lávka.
• Řeku vytékající z jezera Alakel lze přejít jedině u výtoku z jezera, překonává se dlouhým skokem.
• Řeku v údolí Takyrtor (vých. strana) lze bez obtíží překonat nad soutokem s Čon-Uzenem, pak už ne. Arašan brodit nejde. U lázní jsou dva mosty: vachrlatá lávka kousek nad kurortem a dobrý most v kurortu. Nachytali jsme se samozřejmě na tu první.
• Mosty okolo alplágru znázorňuje mapka. (My jsme při sestupu z Keltoru most u soutoku nenašli a prošli jsme po pravém břehu řeky až po alplágr. Je to téměř neprůchozí, kolem řeky jsou skály a museli jsme nastoupat víc než 100 výškových metrů. Šli jsme ty 2 km asi 2 hodiny.) Do doliny Tělety vede cesta po opačném břehu, než ukazuje mapka.

Národní park:

V údolí řeky Karakol a obou přítoků Ontor a Keltor je národního park (hranice jsou vymezeny dost přesně hřebeny, které ho ohraničují). Do parku se platí vstupné. Vybírá ho jegr, který po tom údolí pobíhá s flintou a hromadou dokumentů, které dokazují, že si nevymýšlí. Platí se něco jako 500 som na člověka za celou dobu a ještě asi 200 som za stan a noc, nebo tak něco, dostali jsme na to stvrzenku. Při noclehu v alplágru se jegrovi neplatí (nýbrž ta samá částka se odevzdá správci za nocleh).

Zapisky ze sedel: (na Ozerném nenašli)

ZPĚT na hlavní stránku