Chces z nas mit zlato, ryzi kov,
      ktery je treba cistit ohnem,
         pak ozyva se narek a otazky:
   Proc jsi nas vedl sem, chces nas jen trapit?
   Kdybys chtel miti z nas jenom prach, co v prach se navrati,
         mohli bychom po ten mezicas pokojne se rozpadat v oaze.
   A zatim jdeme pousti a Tva milost je nam bremenem,
    nedovolis nam v zadne oaze se usadit a nazvat ji svym domovem
      oazou projdem, svlazime rty i srdce a jdeme dal
         a tech par chvil zustane horkosladkou vzpominkou
   a volame - proc nenechas nas spocinout?
      Jak radi bychom kolikrat, aby spokojil ses s prachem,
         ktery se v sladkem spanku rozpadne.
   Ty vsak chces zlato, ryzi kov a prach Ti nepostaci.
   Mam prosit o mene lasky, o mene milosti?
      At v klidu spocinem a nemusime dal vleci
                              brime milosti a lasky?
   Ne. Prosim vsak - nauc nas prijimat Tvou lasku.
                                             Amen.


                                  Praha,3. dubna L.P.1993