ZIVOT LXXV. TRNY

     Nikoli za devatero horami a  devatero rekami, ale v panelaku
na  periferii velkomesta  zila princezna.  Ale jen  malokdo vedel
a chapal, ze  je dcerou krale.  Byla mlada a  hezka, a nejen  to,
a tak cas  od casu prichazeli za  ni mladici a zadali  ji o ruku.
A ona kazdemu, kdo za ni s touto prosbou prisel, darovala ruzi.
     Prvni videl krasu kvetu a  nadsene ruzi obema rukama stiskl.
Po male chvili zjistil, ze mu z dlani tece krev, a ucitil bolest.
Vykrikl a  ruzi zahodil. A  princezna ho odmitla,  protoze to, co
udelal s ruzi, udelal by i s jeji laskou.
     Druhy  videl krasu  kvetu  a  nebezpeci trnu.  Opatrne tremi
prsty  vzal ruzi,  uklonil se  na podekovani  a dal  ji do  vazy.
A princezna  ho odmitla,  protoze stejne  jako s  ruzi by nalozil
s jeji laskou.
     Treti videl zivou ruzi. Pomalu vzal ruzi do dlane a pritiskl
ji  k srdci.  Z dlane  a z  hrudi mu  skraplo nekolik kapek krve.
Citil bolest,  v ocich se  mu objevilo par  slz, z tvare  mu vsak
nezmizel  usmev, nepovolil  stisk a  ruze v  jeho srdci zapustila
koreny,  brala  z  nej  ziviny,  i  v  podobe  krve, ozila a vice
rozkvetla. A princezna si ho  vzala, nebot vedela, ze stejne jako
prijal ruzi, prijme i jeji lasku.


                                  Praha, 9. 10. 1992, 10:48:03