STANICE SNU

              (venovano E.M.R. k VZPOMINANI II.)


   Stojim zde na stanici autobusu
      nevidomyma ocima pozoruji kolony aut
      neslysicima usima nasloucham hluku

   Nahodny kolemjdouci kdyz pohledne mi do oci
      spatri jeste odlesk Tvych zritelnic
         jenz pomalu se stava nenavratnym snem

   A ja tu stojim a uz si nevzpominam
      na cislo autobusu, kterym jsi odjela,
         odjela do neskutecna

      Pred sedmactyriceti minutami
                ( to si pamatuji docela presne,
                     rucicka na hodinach zdobicich nedaleky sloup
                        poskakuje pravidelne )
         jsem Tebe videl tvari v tvar,
            Tebe, plnou zivota a se smutnym usmevem
                                             v tmavych ocich,
               a ted jsi pro mne pouhym snem ...

      Anebo ... nebo je to obracene -
              - Ty skutecna jsi
                   a ja jsem pouhy sen

                      Sam sobe pouhym snem
                         tady osamele stojim
                            pro srandu vrabcakum a kosum


                               22. unora L.P.1993, 18:34