OBRAZ

              (venovano E.M.R. k jeho basni MODLITBA)

   Smutnym krokem
      nad osudem narikaje
         dosel domu z mista rozlouceni
            ktere probehlo bez polibku a bez podani ruky
                                   v hlucicim mlceni

   Prisel domu rka, ze i domov je mu cizi,
      on raneny a upici pod bremenem krize beze smyslu
         nevidel nic krome sveho nestesti a zmaru

   Pohledl do zrcadla mysle
      ze zhledne povadlou tvar se ztrhanymi rysy
         na niz se osud krute podepsal
            a spoustu vrasek
               ktere laska vzdycky nadela
      videl vsak mladou tvar s jasnyma ocima
         v nichz marne hledal stopy zoufalstvi
            nenachazel ztrhane rysy, propadle oci
               ani celo plne vrasek
         nenachazel a ze vzteku rozbil zrcadlo

   Pak na platno namaloval oblicej zoufalce
      ktery kdysi videl v zmeti barev na jakemsi obraze
         mel vicka opuchla, tvare jizvami zbrazdene
            na miste ust divny skleb
      - tak prece on vypada, zrcadlo muselo lhat

   Na misto zrcadla povesil sve platno
      a den co den se vpijel do obrazu
         a narikal: Jak ja to vypadam ?!
                    Takhle me osud znicil !
                    Takhle mi laska zohavila tvar,
                       o ty zradne zeny !


                                22. unora L.P.1993, 21:21