Kdyz smuten tise klopim zraky,
   slzy jsou jedina ma skrys,
   oci me kdyz vidi jenom mraky,
   kez zadivam se na Tvuj kriz.

   Se zbrani kdyz hlidam u svych dveri,
   by neproklouzla ani mys,
   kdyz vlny nezname dal mysl ceri,
   kez zadivam se na Tvuj kriz.

      Kriz, co v sobe nemel krasu,
      jako ji nema smrti znameni,
      kriz, co promenil beh casu,
      v nem maji puvod vsechny prameny.

   Kdyz stavba ma se obratila v trosky
   a propadam se stale niz
   kdyz nemam kam uz posadit sve hosty,
   kez zadivam se na Tvuj kriz.

   Kdyz v horkosti sam utapim sve sily
   a den co den svym hnevem plnim cis,
   kdyz trpkost prazdnou cini kazdou chvili
   kez zadivam se na Tvuj kriz.

      Kriz, co v sobe nemel krasu,
      jako ji nema smrti znameni,
      kriz, co promenil beh casu,
      v nem maji puvod vsechny prameny.

   Kdyz znaven neustalym bojem
   ptam se, procpak Ty, muj Pane, spis,
   o lasce Tve kdyz ztracim pojem,
   kez zadivam se na Tvuj kriz.

      Kriz, co v sobe nemel krasu,
      jako ji nema smrti znameni,
      kriz, co promenil beh casu,
      v nem maji puvod vsechny prameny.

                            11. dubna L.P. 1998