JA TAKY
     Bylo po poledni jednoho letniho  srpnoveho dne. V jedne ves-
nicce, na  dvore velkeho domu  pobihalo asi dvacet  deti, nektere
sedely ve stinu a neco cetly, psaly ci kreslily. Dve nebo tri od-
pocivaly pred  velkou hrou, ktera  je mozna ocekavala  odpoledne.
V kuchyni dve divky uklizely  umyte nadobi. Ve vedlejsi mistnosti
nekdo pripravoval odpoledni hru. V prvnim patre zdravotnice Pavla
osetrovala neci  rozbite koleno. Jakub sedel  ve stinu, mluvil se
dvema chlapci  a pozoroval deti. Pejsek  Honza ho neustale kousal
do leve nohy.
     A hle -  jedno devce pristoupilo k jednomu  z chlapcu, reklo
mu par slov a predalo kousek papiru. Pak se vzdalilo a onen chla-
pec, jehoz jmeno  bylo Vasek, bezel do stanu,  aby si precetl do-
pis, jenz prave dostal. Za pul hodiny uz vsichni vedeli, ze Hanka
poslala po jedne kamaradce Vaskovi dopis. Martin, Vaskuv kamarad,
jakmile  uslysel  tuto  novinu,  nahlas  vykrikl:  "Ja  chci taky
dopis!"
     O  dva dny  pozdeji na  vylete jeden  z chlapcu dostal upal.
Martin, jakmile se to dovedel a  videl peci, jiz byl onen chlapec
obklopen, nahlas vykrikl: "Ja chci taky upal!"
     O tri dny pozdeji prijel Pavlin pritel. Chlapci se ji ptali,
zda je  to jeji snoubenec. Prisvedcila.  A Martin nahlas vykrikl:
"Ja chci taky snoubenku!"
                                    Paris, brezen 1994