Slzy, co nevytryskly,
      stradaji se, kdesi zustavaji,
   plac deti pro dalku zanika.
   Nevyrcena slova,
      nedarovane usmevy,
   kdo vycisli dluh,
      kdyz deti Tve mlci
         a oci slepe jsou pro jejich krik ?
      Nerozkvetlym ruzim
         zustanou jen trny,
            co mely svedcit
               o vzacnosti krasy.
   Bolest bez ovoce,
         kdo chape
            chuzi, co vyhyba se
               otevrenym dverim
            do posledni chvile,
         kdo pochopi
            shanku po destniku,
            kdyz na poust
               snasi se vlaha ...
   Snad preci prolomi se kruh.

                          Praha, 12. cervna L.P.1999