Zivot XXVI. DEST, Praha, 31.7. 1990

"Prazdno, jak kdyz  kapky deste busi do oken ...  Co to je? Co to
znamena?"  Udivene nan  pohledl. V  jeho tvari  necetl nic.  "Jak
jako, co to znamena?"  "Copak destove kapky pripominaji prazdno?"
Kolikrat jiz slysel kapky deste  busit do oken! Zpocatku vzdy mel
pocit  uvolneni,  mozna  osvobozeni,   kdo  vi,  po  chvili  vsak
zoufalstvi a  prazdnoty. Organizovane prazdnoty.  Stale mu hledel
do tvare a marne se z ni snazil neco vycist. V siroce rozevrenych
ocich se zracila  stejna prazdnota, jak kdyz kapky  deste busi do
oken. "Byl jsi nekdy doma,  kdyz prselo?" "No, byl." "Kdyz lilo?"
"No." "Mate doma okna?" "No." "Tak  jaky pocit jsi mel, kdyz lilo
a slysel jsi kapky  deste busit do oken?" "Ja  je neslysel. Ja si
vzdycky pustil nahlas kazetak..."