Jdu sam lesem, snasi se vecer,
   pod nohama praskaji mi vetve,
                     male i vetsi,
   cestu mou lemuji trisky z parezu
                 a odpadky vseho druhu.
   Sem a tam zde, mozna pro zdravi,
      beha mlada divka,
         kterou jsem nikdy drive nevidel,
   a ja mam chut, dnes poprve,
      vzit drivko a napsat do jehlici
         par pismen - snad jmeno, snad monogram.
   Dreva je dost, jehlici take,
      vsak jen na parezu na papir
         pisi tato slova
      a pak jdu dal,
         zeme zustava nepopsana.

                           Svratka, vecer 8.7. L.P.1992

            *** *** *** *** ***

   Malokdy vyslovuji tve jmeno.
   Ted je vyslovuje les - pomalu, potichu,
      sotva slysitelne, ale srozumitelne.
   A slysi jen ten, kdo vi, jen ten, kdo pochopi.
   Trvalo dlouho, nez jsem jej naucil to,
                                 co sam neumim.
   Staci, kdyz pujdes na spravnem miste tou spravnou cestou,
      s otevrenyma ocima
         a pak poznas,
            ze les te oslovuje jmenem.

                           Svratka, vecer 9.7. L.P.1992

             *** *** *** *** ***

   Dnes rano jsem prosel lesem,
      ze spravneho mista spravnym smerem,
                     a uslysel tve jmeno.
   Les nezapomnel.
   Nevola te, neprikazuje ti,
      jen te oslovuje jmenem.
   Dnes rano jsem prosel lesem
                     a uslysel tve jmeno,
      a da-li Buh, zitra ucinim take tak
                     a pak uz ne.
   Ale les nezapomene, alespon ne hned,
      pamet ma - ne vecnou,
         nevim, jak dlouhou.
   Ale jeste po nejakou dobu
                  bude vyslovovat tve jmeno
                     ale nikdo ho neuslysi;
   slysi jen ten, kdo vi, jen ten, kdo pochopi.

                           Svratka, rano 10.7. L.P.1992

             *** *** *** *** ***

   Prosel jsem krajem - lesy, loukami i poli,
   a mnoho kvetu videl kolem sebe:
      jetel, pryskyrnik, modre zvonky, vlci bob, bodlaky a pchace,
      sedmikrasky, kopretiny, pampelisky, vlci mak,
      hermanek, rmen, pantoflicky, rebricek, kokosky, hvozdiky,
      vikev plotni, kukliky i pomnenky
      a take ty, jejichz jmena neznam,
         ale v celem kraji nenasel jsem
                             ani jednu chrpu.
   Snad spatny jsem biolog
      a spatnou dobu vybral jsem si, kdo vi.
   Tolik jsem touzil spatrit chrpu - jednu jedinou,
      zblizka na ni pohlednout,
         ale to prani zustalo nesplneno.
   Zitra vracim se,
      do sedivych zdi velkomesta,
      do kraje panelaku a chrp.

                           Svratka, odpoledne 10.7. L.P.1992

             *** *** *** *** ***

   Prave jsem prosel lesem a uslysel tve jmeno.
   Naposled.
   Les nezapomnel - jen jedno pismeno,
      ctvrte, predposledni, trochu zkomolil
      a ja musel opravit jeho vyslovnost.
   Jeste jsem v lese, tve jmeno zni mi v usich
      a za par hodin se vracim.
   Tyden zde jsem dovolil si snit,
      snit o ruzi ze vsech ruzi nejkrasnejsi,
           o ruzi nejkrasnejsi ze vsech chrp,
      ucit mluvit les a hledat chrpy mezi kvety.
   Vracim se zpet, do kraje panelaku a chrp,
   vracim se pestovat chrpy,
                 ne pouze tu nejkrasnejsi,
   a malokdy vyslovovat tve jmeno.
   Vracim se bez smutku
      a bez horkosti se (navzdy? zatim?) loucim se svym snem.
   A kdo vi, mozna se jednou naucim to, co sam neumim
      nebo budu ucit mluvit velkomesto
         tak, ze uslysi jen ten, kdo vi, jen ten, kdo pochopi.
   Mozna. A mozna take ne.

                           Svratka, rano 11.7. L.P.1992

             *** *** *** *** ***

   Pred sesti dny jsem vysel z domu
      a po par stech metrech zastavil se
         zpod nohou mi vyskocilo dvacet lucnich koniku
            ja stal na okraji pole
   Videl jsem vzrostle kukurice
      vsak v pulmetrovem pasu po kraji
                               bylo modro
   Ne par ztracenych kdesi v poli
      ale chrpa vedle chrpy
         vice chrp nez nedorostlych kukuric
   V te chvili nalezl jsem klid
      zde doma jsem zde dobre je mi
   Dival jsem se chvili na modrou krasu
                            a pak sel dal

                           Praha, 1.srpna L.P.1992

             *** *** *** *** ***

   Les nezapomnel ani jedno pismeno tveho jmena.
   Pred osmi tydny jsem se loucil s temito misty
      a dnes trvalo mi chvili, nez nasel jsem
         spravne misto a spravny smer.
   Podzimni vitr s kapkami deste val vsude kolem
                             a ja napinal usi.
   A po chvili uprostred vetru, susteni listi a praskani vetvicek
                                   jsem zaslechl tve jmeno.
   Potichu a sotva slysitelne, trochu nezretelne, ale prece.
   Slysel jsem, co jsem slyset chtel,
      a pak spechal pryc
   a nechal les, at te o samote, bez divaku
                                  oslovuje jmenem.

                           Svratka, 5. zari L.P.1992

             *** *** *** *** ***

   Den za dnem les pomalu zapomina,
   den za dnem je obtiznejsi uprostred lesa a vseho kolem
                    rozpoznat zvuk tveho jmena,
   prvni a ctvrte pismeno vytraci se z lesni pameti.
   Prochazeje kolem a slyse necham les zapomenout.
   On umi a smi zapominat. On ano.

                           Svratka, 8. zari L.P.1992