Ani hluk, ani hrich,
   ani plac, ani smich,
   ani den, ani noc
   nema tak velkou moc,
      aby bylo prehluseno Tvoje volani.

   Ani pradavny muj strach,
   v ocich pisek nebo prach,
   ani padajici saze,
   ani mnohe pady na zem
      nedokazou znicit moji viru v svitani.

   Kdyz tma vladne take dnum
   a ja neporoucim snum,
   kdyz chtel bych dotykat se nezne
   toho, co zda se mimobezne,
      stale doufam, ze se jednou dockam setkani.

   Kdyz se cesta v mlhu hali
   a zaroven slunce pali,
   kdyz mijim kazdy stromu stin,
   chtel lehnout bych si do kvetin,
      nasloucham, zda povolis mi, Pane, pristani.

   Kdyz stesti zda se na dosah,
   prec nechces, abych ruku vztah,
   kdyz chtel bych vse uz rychle rict,
   a prece nevyslovim nic,
      Ty provazis me dale skrz moje hledani.

                                   29. brezna L.P. 1997