Next: Dekoherence
Up: qc
Previous: Kvantový teleportační obvod
  Obsah
Až do této chvíle jsme uvažovali ideální kvantový systém.
Ten se vyznačuje tím, že jej z vnějšku nic nenarušuje a také vnitřně se
vyvíjí konzistentně. Avšak zcela izolovat nějakou částici od svého okolí
není technicky možné. Jakýkoliv kontakt s okolními částicemi (tedy i částicemi
pole) totiž způsobuje tzv. dekoherenci kvantového stavu, což prakticky
představuje
provázání částice s okolím a tím i nežádoucí chybovou změnu kvantového stavu.
Navíc dekoherence není jediným procesem vedoucím k chybám. Například spontánní
přechod qubitu, realizovaného stavem elektronu, mezi vybuzeným a základním
stavem má za následek překlopení qubitu do komplementárního stavu
(podle reprezentace
nebo
), což je doprovázeno vysláním fotonu
příslušné energie, která je tak ze systému uvolněna do okolí (vyzařování
energie). Další nepříznivé vlivy mohou zahrnovat i vliv kosmického záření
vysokých energií nebo částice okolního plynu. A tak se v 90.letech v mnoha
odborných pracích
rozpoutala diskuze o schůdnosti realizace kvantových počítačů. Ta vedla ke
vzniku problematiky věnující se detekci a opravě chyb, k nimž dochází během
kvantového výpočtu - tzv. kvantové opravě chyb (quantum error correction).
Podkapitoly
Bashar
2001-01-23